Alternativní terapie

Už tisíce let vyučují taoističtí mistři přirozené dýchání pomocí čchi-kung, taiči a dalších meditačních a léčebných technik. Přirozeným dýcháním posilujeme své zdraví. Zvyšujeme také výkonnost srdce, plic a dalších vnitřních orgánů a systémů. Udržujeme citovou rovnováhu. Stres a negativní emoce transformujeme v energii, kterou lépe absorbujeme a můžeme ji použít k sebeléčení, osobnímu duchovnímu růstu a nezávislosti.

Je-li vůbec možné definovat tao, pak jako cestu nebo jako zákony přírody a vesmíru - zákony stvoření a evoluce. Budeme-li žít v souladu s těmito zákony, objevíme a naplníme svůj tělesný, psychický a duchovní osud. Při každém nadechnutí absorbujeme kyslík vylučovaný do ovzduší rostlinami jako "odpadový produkt". Při každém vydechnutí vydechujeme kysličník uhličitý, který je z ovzduší obsorbován rostlinami. Příroda ničím neplýtvá! Náš dech je spojovacím článkem v řetězu kosmické ekologie. Spojuje náš vnitřní svět s rozsáhlým vnějším světem, se Zemí a jejím ovzduším a s veškerým organickým životem, v pravidelném rytmu střídání energií jin a jang, negativních a pozitivních tendencí. Jakékoli účinné cvičení dechu předpokládá jasné pochopení mechanismu přirozeného dýchání a jeho vztahu k našim svalům, emocím a myšlení. Takové pochopení nám pomůže uvědomovat si rytmus našeho dechu. Jedině když tento rytmus vnímáme, začneme si uvědomovat různé psychologické síly, které působí na náš dech jak z minulosti, tak z přítomnosti.

Co je to přirozené dýchání

Tímto spontánním způsobem dýchají nemluvňata a malé děti. Mnoho lidí přidává ke svým špatným dýchacím návykům složité dechové techniky, místo aby se naučili dýchat přirozeně. Předčasné dechové cvičení přidává k existujícím napětím napětí nová a přináší "uměle" vyvvolanou vitalitu, po níž následuje únava, která nutí žáky k tomu, aby přestali cvičit. Není pochyb o tom, že povrchové dýchání zaručuje povrchové vnímání. Kdybychom dýchali "přirozeně" jen malou část dne, nejenže bychom se vyhnuli mnoha tělesným a psychickým problémům moderní doby, ale také bychom urychlili svůj vnitřní vývoj - začali bychom si uvědomovat svou pravou existenci. Dýchací proces, nadechování a vydechování, je jedním z velkých zázraků existence. Tento proces nejen uvolňuje životní energii, ale také nám ukazuje léčivé cesty. Plně se nadechnout znamená vyprázdnit se a otevřít se všemu neznámému. Přirozené dýchání předpokládá účast těla i mysli. Proces dýchání, pokud jej chápeme ve vztahu k celému životu, nám ukazuje, jak se zbavit starého a otevřít se novému a umožňuje nám pochopit, jak rozšířit omezený obraz našeho Já a jak vnímat léčivé energie, které jsou kolem nás.

Anatomie dýchání

Cyklus nadechování a vydechování se opakuje v bdělém stavu přibližně dvanáckrát až čtrnáctkrát za minutu a ve spánku asi šestkrát až osmkrát za minutu. Nemluvně dýchá přibližně dvakrát rychleji. Proces dýchání se odehrává především v hrudní dutině, ohraničené nahoře žebry a mezižeberními svaly a dole bránicí. Jeho vztah k produkci energie v našem těle je tak životně důležitý, že nám příroda nesvěřila jeho ovládání. Proto je naše dýchání ovládáno respiračním centrem autonomní nervové soustavy, přesněji řečeno bloudivým nervem v prodloužené míše. Ačkoli nemůžeme změnit chemickou rovnováhu dýchacího procesu přímo, můžeme ji ovlivnit nepřímo různými způsoby. Jedním takovým způsobem je vědomé uvolňování přílišného napětí ve svalech, čímž zredukujeme množství odpadů (kyselinu mléčnou, kysličník uhličitý), snížíme tělesnou aktivitu potřebnou k udržování chemické rovnováhy, umožníme tak lepší koordinaci mechanismů, které se účastní procesu dýchání a díky tomu přijímáme kyslík a vylučujeme kasličník uhličitý s nejmenším vynaložením energie.

Ze všech respiračních svalů je nejdůležitější bránice. Výzkumy z Číny ukazují, že začátečníci, kteří cvičí hluboké dýchání, se během šesti až dvanácti měsíců mohou naučit rozšiřovat pohyb bránice o čtyři milimetry. Jsou tak schopni zvýšit obsah vzduchu ve svých plících o víc než 1000 mililitrů. Naneštěstí většina z nás nevyužívá tohoto "duchovního svalu" plně. Jsou pro to dva důvody:

• pohyb bránice je nepříznivě ovlivňován sympatickou nervovou soustavou v důsledku chronického stresu, strachu a dalších negativních emocí
• bránice je nepříznivě ovlivňována zbytečným svalovým napětím a špatnou konfigurací kosterní struktury

Bránice je proto ovlivněna zdravím a pohyblivostí páteře, pánve a s nimi spojenými svaly, které jsou zase ovlivněny nejen naším habitálním držením těla, ale také našimi emocemi. Nenjenpříznivější vliv na pohyb bránice má zbytečné napětí v břišních svalech a vnitřních orgánech. Většina těchto napští vzniká jako následke chronického stresu a potlačených emocí, ale někdy k tomu přispívá i naše přání mít tvrdé ploché břicho.

Dechové fáze

Dech může být rychlý nebo pomalý, hluboký nebo mělký podle toho, co právě děláme, nebo jak se cítíme. Existují tři základní fáze dýchacího procesu: brániční, hrudní a podklíčkové. Při hlubokém dýchání procházíme postupně všemi fázemi. Tzv. kompletní jógické dýchání začíná stahováním bráničních svalů, rozšiřováním horní čási břicha a dolní části hrudníku, čímž se okysličuje dolní část plic. Potom se začne rozšiřovat střední část plic a zbytek hrudníku. Na konci nadechování se rozšiřuje horní část plic a zvedají se klíční kosti. Každá fáze nadechování působí na určitou část plic. Bez ohledu na to, v jakém stavu se nacházíme, většina z nás spoléhá pouze na hrudní a podklíčkové dýchání. Proto jen zřídkakdy vdechujeme vzduch do nejhlubších částí plic, kde čeká nejvíc krve na okysličení.

Ať už dýcháme jakýmkoli způsobem, zároveň s naším vnějším dechem probíhá i proces vnitřního dýchání. Tento proces se odehrává v buňkách, které z krve přijímají kyslík a zpět do krve vylučují kysličník uhličitý. Kyslík pomáhá proměňovat stravu v biologickou energii právě v těchto buňkách. K této proměně dochází, když se kyslík slučuje s uhlíkem obsaženým ve stravě. Kysličník uhličitý se vrací do krve, potom do plic a nakonec do ovzduší.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková