9074075
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Bůh a proces dospívání ve vesmíru

Jen z nevědomosti lidé říkají:"Mé náboženství je jediné, mé náboženství je nejlepší".

První zásadou japonského aranžování květin - ikebana - je naučit se, co vynechat. Obdobný princip stanovují hinduisté, mluví-li Bůh Ganéš-hinduismuso Bohu. Protože myšlenky a věci jsou konečné a Bůh nekonečný, jediným opravdu přesným popisem Nevyzpytatelného je „néti...néti“, tzn. „to ne...to ne“. Když projdete celý vesmír a o všem co spatříte, co postihnete, řeknete „to ne...to ne“, pak co zbude je Bůh - brahma. Hlavními atributy, které se mu přidělují jsou: sat, čit a ánanda, tzn. že Bůh je bytí, vědomí a blaženost.

Základní hinduistické pojetí Boha je nejzazší realita, nejzazší vědomí nedotčené absolutně žádnou marnivostí a nicotností. K tomuto formulovanému poznání dospívají však jen někteří. Většině lidí se tyto abstrakce jeví prázdné a musí si vypomáhat obrazy. Hinduismus je vybízí k tomu, aby mysleli na Boha jako na to nejušlechtilejší, co mohou ve smyslově postižitelném světě nalézt. Protože nejvznešenější korunou přírody jsou lidské bytosti, představují si Boha jako nejvyšší bytost. Brahman v tomto pojetí, saguna brahman, čili Bůh s atributy, osobní. Lze jej přirovnat k oceánu zčeřenému vlnami a příbojem. Jeho vztah ke světu se bude jevit jako vztah umělce k jeho dílu. Bude se jevit jako Stvořitel (Brahma), Uchovatel (Višnu) a Ničitel (Šiva), který na konci rozpustí všechny konečné formy do prvotního bytí, z něhož vyvřely.

Saguna brahman je odlišován od abstraktivnějšího Boha mudrců, nirguna brahman, Boha bez atributů, nadosobního. Toho lze přirovnat k oceánu bez jediné vlnky. Bůh nadosobní si svět nepřál záměrně svou vůlí a není ani poznamenán světu vlastní dvojznačností, nedokonalostí a konečností. Budeme-li chápat Boha nadosobně, bude se Boží působení jevit méně záměrné. Svět ale bude stále na Bohu závislý. Vynořil se z Boží plnosti a její silou je nadále uchováván: "On září a slunce, měsíc a hvězdy září po něm, jeho světlem je vše osvětleno".

Proces dospívání ve vesmíru

Individuální duše, čili dživy, přicházejí do světa tajemným způsobem. Víme, že se tak děje z Boží moci, ale proč se tak děje, nejsme schopni postihnout. Nejprve jsou dušemi nejjednodušších forem života, ale nezanikají smrtí původního těla. V hinduistickém vidění nezávisí duše na těle, které obývá, o nic více, než je tělo závislé např. na šatech, které nosí. Proces, vHinduismus-svatý muž němž džíva prochází sledem těl skrz stále složitější živočišné formy, je znám jako reinkarnace, nebo-li stěhování duší. Vrcholem je vstoupení do lidského těla. Poprve si džíva uvědomuje sama sebe a s tímto vědomím přichází svoboda a odpovědnost. Mechanizmem, který propojuje tyto nově nabyté atributy dohromady je zákon karmy, označující zákon příčiny a účinku. Vnitřní život člověka je výsledkem toho, co chtěl a co vykonal v minulosti. Jeho současné myšlenky a rozhodování určují budoucí prožitky. Karma vyhlašuje, že každé rozhodnutí nese své neúprosné důsledky, je však svobodně voleno. Karty, které si člověk pro život vytáhne, jsou dány jeho dřívějším životem, teď však s nimi může hrát jak se mu zlíbí. Duše se ubírá po dráze, kterou člověk vytyčuje svými přáními a skutky.

Jaká jsou to přání?

Džíva, která dosáhla lidské úrovně, netouží zprvu po ničem jiném, než ochutnat celou šíři smyslových požitků. Opakováním však tyto požitky podléhají zvyku a ztrácejí na přitažlivosti. Proto se džíva obrací k požitkům společenským. Bohatství, sláva, moc skýtají uspokojení, pokud se neokoukají. Potom se začne poohlížet po něčem novém, hlouběji uspokojivém. Povinnost, absolutní odevzdání vlastního života obci mohou dočasně vyplnit tuto potřebu, ale za okamžik zjistíte, že se pohybujete v kruhu. Zbývá jediná uspokojující hodnota: nekonečno a věčnost- mókša. Nakonec každý dosáhne cíle, nastane úplné ztotožnění s Bohem a duše ztratí veškeré zbytky dřívější oddělenosti.

Svět - uvítání a sbohem

Plán vesmíru v hinduistickém pojetí vypadá takto:

Existují nespočetné galaxie podobné naší, z nichž každá má střed v nějaké zemi, odkud lidé vycházejí na svou pouť k Bohu. Každou z těchto zemí obklopují lepší světy - nebesa - nahoře a horší světy - podsvětí - dole a do nich se lidé uchylují mezi jednotlivými inkarnacemi, každý podle svých zásluh. Všechny tyto světy pocházejí od Boha, neboť „právě tak jako pavouk souká své vlákno ze sebe a znovu je vztahuje zpátky, tak také vesmír vyrůstá z Nesmrtelného“ , tzn. svět vydechovaný a vdechovaný je Božím dechem. Nemá počátek a nebude mít konec. Je utkán zhruba vyrovnaně z dobra a zla, potěšení a bolesti, Šiva - kosmický tanečník-hinduismuspoznání a nevědomosti. Svět nemá být „druhým“ rájem, ale cvičným prostorem lidského ducha. Může rozvinout charakter a připravit lidi k tomu, aby hleděli dál ze něj. K tomu je skvěle vybaven. Nelze jej však zdokonalit. „Ježíš, jeho jméno budiž pochváleno, pravil: Tento svět je mostem, ale nebuduj na něm dům“ - apokryfní výrok z Indie.

Svět se jeví tak, jak ho my vidíme, to však není jeho skutečná podoba. Je v něm něco přeludného - májá. Klamnost spočívá v tom, že materialita a mnohost světa se vydává za reálnou nezávisle na pozici, ze které se na ní díváme, zatímco ve skutečnosti je realita jediné, nediferencované brahma. Na otázky na toto téma kladené, není odpověď. Vše co o tom můžeme říci je, že svět je lila, Boží hra, kdy hra je pro Boha, kosmického tanečníka, sama sobě odměnou a kdy neustálý proud Boží energie působí, že vesmír plyne v procesu nekonečného, ladného opakování. V dlouhodobé perspektivě je svět laskavý. Neexistuje v něm ani trvalé peklo, ani věčné zatracení, může být milován beze strachu, pokud se nepokusíme přisvojit si ho.

Hinduismus nejvíce ze všech náboženství toleruje ostatní náboženství jako alternativní cesty k Bohu. Citát světce 19. století Rámakršny:

„Bůh stvořil různá náboženství, aby vyhovovala různým cílům, dobám a zemím. Všechna učení jsou pouze množstvím cest, ale cesta nikdy není Bůh sám. A opravdu může člověk dosáhnout Boha, pokud kráčí kteroukoli z nich s hlubokou zbožností…..Lidé si rozdělují své země pomocí hranic, ale nikdo nemůže rozdělit všeobjímající nebe nad hlavou. Neviditelné nebe vše obemyká a vše zahrnuje. Proto jen z nevědomosti lidé říkají: „Mé náboženství je jediné, mé náboženství je nejlepší.“ Když je srdce osvíceno pravým poznáním, ví, že nad všemi těmito válkami sekt a sektářů vládne jedna nedělitelná, věčná, vševědoucí blaženost“.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková

Vytvořeno 20.3.2008 10:35:50 | přečteno 2327x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load