Alternativní terapie

Zásadním momentem v dějinách buddhismu je rozštěpení. Po Buddhově smrti nastal rozkol v přístupu ke třem zásadním otázkám, jež pravděpodobně rozdělují lidi od prapočátku:

• První otázkou je, zda jsou lidé nezávislí, nebo vzájemně na sobě závislí.
• Druhá otázka se týká vztahu, který lidé zaujímají vůči vesmíru. Je přátelský, lhostejný nebo nepřátelský?
• Třetí otázkou je: „Která část lidského Já je lepší, mysl nebo srdce“?

Jedna skupina hledala cestu skrze moudrost a nikoli skrze vesmírný soucit. Tvrdila, že buddhismus je „zaměstnání na plný úvazek“, a proto všichni, kteří to s ním myslí vážně se musí stát mnichy. Druhá skupina stavěla soucit nad moudrost, usilovala o probuzení druhých a chápala buddhismus jako určený jak laikům, tak i profesionálům. Tato skupina chtěla být „buddhismem pro lid“ a přivlastnila si označení mahájána , tj. velký vůz převážející lidi přes řeku života. První skupina z nedostatku jiného označení byla nazývána hínajáha, tj. malý vůz převážející lidi přes řeku života. Hínajánisté nebyli spokojeni s tímto označením a sami nazývali svůj buddhismus théraváda, „cesta starších“. Rozdíly, resp. odlišnosti v míře důrazu mezi oběma skupinami, lze shrnout do několika bodů:

• Pro buddhismus směru théraváda je postup na cestě záležitost individua, pro mahájánisty jde o kolektivní jev.

„Nenalezne ten, kdo hledá pro sebe, je ztracena duše, která je zachráněna sama“.

• Podle théravády jsou jedinci závislí sami na sobě, nejenom co se týká ostatních lidí, ale i ve vztahu k vesmíru. Žádní bohové nám nejsou ku pomoci. Naopak pro mahájánisty je milost skutečností.

„Nikdo nás nespasí než my sami, nikdo nemůže a nikdo není schopen. Sami musíme vykonat cestu, probuzení pouze ukazují směr“.

• Pro směr théraváda je hlavním znakem probuzení poznání, z kterého vyplývají čtyři vznešené ctnosti: milosrdenství, soucit, duševní vyrovnanost a radost ze štěstí a blaha druhých. Z hlediska mahájány není soucit samozřejmým produktem, ale musí být pěstován ještě aktivněji než poznání.

„Chci být strážcem těm, kdo nemají ochranu, průvodcem poutníkovi, lodí, studní, pramenem, mostem pro toho, kdo hledá druhý břeh“.

• Jádrem théravády je buddhistický mnišský řád, mniši a jeptišky jsou ve velké vážnosti. Mahájána je naopak náboženstvím především pro laiky a vyžaduje od nich, aby službu světské veřejnosti konali jako svůj prvořadý úkol.
• Z těchto rozdílů vyplývá i odlišnost představy ideálního stoupence u obou směrů. Ideálem théravády je arbant - žák, který pracuje na své dokonalosti, o samotě usiluje i nirvánu a úžasnou soustředěností směřuje k tomuto cíli. Ideálem mahájány je bódhisattva, bytost, která poté co dosáhla nirvány, se dobrovolně této odměny zříká a navrací se do světa, aby ji zpřístupnila druhým.
• Rozdíly mezi oběma základním typy buddhismu ovlivňuje i jejich hodnocení Buddhy. Zastánci théravády jej uctívají jako největšího mudrce, který se vlastním úsilím probudil k pravdě a stal se neporovnatelným učitelem, jehož působení skončilo jeho vstupem do nirvány. Zastánci mahájády se s takovýmto lidským ohodnocením nemohli spokojit. Pro ně byl Buddha spasitelem světa.
• Další rozdíly:
  • Théraváda - jedinými formami modlitby, které uznává, jsou meditace a prosby za prohloubení víry a milosrdenství, zůstala věrná svému zakladateli v chápání spekulace jako neužitečné kratochvíle, zůstala konzervativně věrná raným textům v jazyce páli atd.
  • Mahájávada - k meditacím a prosbám za prohloubení víry a milosrdenství přidala ještě prosebné modlitby a žádosti a vzývání Buddhova jména za duchovní posilnění, vyplodila složitý kosmologický systém s mnoha úrovněmi nebes a pekel, byla liberální ve všech ohledech proti théravádě, přiznala např. autoritu i pozdějším textům, nebyla tak přísná ve výkladu pravidel kázně, měla vyšší mínění o duchovních schopnostech žen a laické obce vůbec atd. Náboženství, které bylo na svém počátku vzpourou proti obřadům, spekulaci, víře v milost a nadpřirozeno, se tak znovu v celé šíři institucionalizuje a jeho zakladatel, který byl ateistou, pokud šlo o víru v osobního boha, je v právě takového boha proměněn.