Vše, co si průměrný člověk představuje pod pojmem modlitba, je formální či neformální prosba k Bohu o něco, zejména o 
splnění našich zevních přání. Málokdo již ale ví, že se máme modlit hlavně o duchovní dary. Teologové navíc dodají, že modlitba je rozmluvou s Bohem. Nic víc. Je v prvé řadě prostředkem ke spojení člověka s Bohem a ne prostředníkem ke splnění našich hmotných přání. Taková modlitba však již nespočívá ve slovech, ale v tichu, kdy je celá naše pozornost soustředěna na Boha. Od Boha nežádáme nic jiného, než jej samého. Modlit se za splnění své prosby musíme tak dlouho, až je vyslyšena. Samozřejmou podmínkou vyslyšení modlitby je, aby byla ve shodě s boží vůlí. Ne vždy je každá modlitba vyslyšena také proto, že její vyplnění by bylo v rozporu s naším duchovním pokrokem (zde je rozpor s Ježíšovým příslibem, že ať budeme prosit za cokoli, bude nám dáno). Chceme-li, aby Bůh činil dobro nám, musíme jej prokazovat i my jiným a opačně: když neprokazujeme dobro jiným, nemůžeme je očekávat nejen od nich, ale ani od Boha.
"Poprvé jsem pochopil, že velikost modlitby spočívá především v tom, že na ni nepřichází odpověď, a že podobná směna nemá nic společného s nechutným obchodem. A že učit se modlitbě znamená učit se tichu. Že láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar. Láska je především modlitba a modlitba je ticho". Antoine de Saint - Exupéry
