Milníkem v životě každého člověka je okamžik narození. Zážitek porodu má za jistých okolností náš život na dlouho ovlivnit, může být rozhodující pro to, zda budeme pociťovat svět jako místo přátelské a příjemné, nebo jako místo chladu, nelásky a surovosti. Jestliže prožije matka měsíce těhotenství šťastně a klidně, vytvoří tak pro své dítě optimální podmínky,
ve kterých se pak může plně rozvinout potenciál štěstí a tvořivosti jeho života. Láskyplné očekávání nové malé bytosti v mateřském těle zásobuje jeho systém energií vibracemi, ve kterých se cítí dobře a bezpečně. Při porodu opouští dítě svou bezpečnou fyzickou ochranu, která mu v prvních devíti měsících jeho života, strávených ve šťastném stavu bez času a tíže, poskytovala i výživu. Ale nová bytost se připravuje na zrození a je zvědavá na svět. Proto znamená přirozený porod, při kterém ani matka ani dítě nejsou oslabeny léky, mnoho práce a námahy, ne však šok pro dítě. Na co však dítě není v žádném případě připraveno, je oddělení od matky bezprostředně po narození. Dokud totiž cítí důvěrně známé tělo matky a nachází se ve vibracích její aury, je schopno se s plnou důvěrou otevřít novým prožitkům. Tělesným kontaktem mezi matkou a dítětem bezprostředně po porodu se vytváří hluboké spojení, nazvané v odborných kruzích „bonding“. Proud láskyplné pozitivní emoční energie směřuje automaticky, bez vědomého přičinění, od matky k dítěti a není přerušen, dokud dítě cítí její tělo nebo zůstává alespoň ve sféře její emoční aury. Naplňuje malou duši důvěrou a radostí.
Také u otců vzniká niternější vztah k dítěti a víc intuitivního porozumění, když byli přítomni porodu a mohli se dítěte dotýkat a hladit ho.
Jestliže je novorozenec po porodu od matky oddělen, zažívá hlubokou bolest z odloučení a samoty.
Pokud matka při odloučení vědomě vysílá své láskyplné pocity a myšlenky, je ještě kontakt udržován a posun její energie k dítěti není zcela přerušen. Věnuje-li se však jiným věcem, nebo je unavená a znecitlivěná léky, je i tento kontakt přerušen.
Nová malá bytost cítí svoji bezmocnost v neznámém studeném světě, ve kterém se bez ochranné, hřejivé přítomnosti matky cítí zcela osamocena. Tento zážitek je tak silný, že systém energií dítěte není zpravidla schopen tyto děsivé pocity zpracovat a zažívá hluboký otřes, který má za následek první blokádu energií.
První rok života dítěte
Blokáda se projeví předně v základní čakře.V prvním roce života se rozvíjejí energie základní čakry, jak v souladu se sedmiletým cyklem, tak s jednoletým. Vedle zvládáni fyzického a materiálního světa, které má ke konci prvního roku života svůj první vrchol, je v popředí v této době tvorba prvotní důvěry. Tato „pradůvěra“ je základem pro úplný, strachem nepoškozeny rozvoj všech možností daných člověku. Kromě toho jsou pomocí síly kundalini zásobovány životní energií ze základní čakry všechny ostatní čakry, takže blokáda v základní čakře nepůsobí na celý systém energií. Není náhodou, že psychologie označuje první rok v životě člověka jako vůbec nejdůležitější. V této době, kdy dítě sbírá zkušenosti hlavně prostřednictvím fyzického těla, potřebuje především tělesný kontakt s matkou, občas i s otcem nebo některými dalšími důvěrně známými osobami. V tomto věku nemá dítě ještě pojem času. Když pláče ze samoty, nebo z hladu, neví, zda tento stav někdy skončí a propadá často úzkosti. Je-li pokaždé zbaveno své nouze, buduje se v něm důvěra, že tato Země poskytuje svým dětem všechno, co potřebují k udržování svého těla a k uspokojení svých fyzických potřeb. Dítě se tak může otevřít na fyzické úrovni i na ostatních vibračních úrovních všem vyživujícím a ochrannym energiím, které má naše 
mateřská planeta k dispozici. Téměř všechny přírodní národy znají intuitivně správně tyto souvislosti. Matky nosí své děti až do doby prvních kroků neustále nějak připevněné na svém těle a neodkládají je, ani když kymácení houpá malou bytost ke spánku. Když dítě začíná lézt, berou ho do náručí okamžitě, jakmile si to přeje. V noci leží děti vedle matky v posteli a kdykoliv pociťují hlad, je tu mateřský prs, aby je nakojil. Zářící oči a spokojené obličeje téchto šťastných malých tvorečků mluví samy za sebe. Děti těchto národů pláčou jen zřídka a jsou velmi brzy schopné přijmout i sociální spoluzodpovědnost. Jestliže se matka naší civilizační oblasti věnuje v prvním roce tímto způsobem zcela dítěti a odsune všechno ostatní do pozadí, dá tím dítěti ten nejlepší potenciál pro jeho život. Domníváme se, že tato „investice" se skutečně vyplatí. Automaticky proud lásky a radosti, který vznikne mezi matkou a dítětem, je bohatým odškodněním za všechny ty drobnosti, které si v této době matka musí odepřít. Jestliže dítě ztratí vnitřní pocit prvotní důvěry, jistoty a bezpečí, bude ji s postupujícími léty hledat stále více ve vnějším materiálním světě. Bude si vytvářet vztahy k věcem místo k lidem. Začíná to plyšovými zvířátky, která jsou náhražkou za lidskou blízkost a "teplíčko". Později vyžaduje stále víc hraček a sladkostí, ve snaze zahnat tiše narůstající pocit prázdnoty. Pro dospělé jsou to potom krásné šaty, auta, nábytek, dům nebo společenské postavení a kariéra, kterým věnují své srdce v naději, že v dětství ztracený pocit jistoty a naplněnosti získají zpět. Naše konzumní společnost by bez těchto neukájených potřeb velkého počtu svých členů vůbec nemohla existovat. V dnešní době však narůstá i počet těch, kteří poznali, že pocitu vnitřního bezpečí a spokojenosti nelze dosáhnout skrze materiální statky. Vydávají se na cestu vnitřního hledání a to je skutečně jediná šance, jak znovu objevit ztracený ráj, který většina z nás ztratila již porodem.
Druhý rok života dítěte
Ve druhém roce života se připojuje k základnímu tématu první čakry nové jednoleté téma. Rostoucí dítě přichází do kontaktu s energií druhé čakry. Něžné dotyky, hlazení a mazlení získávají kromě čistě tělesného kontaktu na významu. Dítě
začíná objevovat svoje smysly a dává a vyjadřuje své pocity vědoměji. Nyní se začínají také postupně vynořovat obsahy emočního vibračního pole, zděděné z minulých životů. V druhém roce života prožívá dítě především ty nejzákladnější emoční struktury. Je nyní velmi důležité, aby se rodiče nepokoušeli vnucovat dítěti určité postoje, protože pak začíná své emoce potlačovat a projevovat je pouze určitým způsobem. Jestliže se dítě naproti tomu naučí své emoce prostě jen prožívat, akceptovat jejich existenci a zacházet s nimi s hravostí, je schopno v krátkém čase rozpustit celé svoje emoční „dědictví“. Rodiče by si měli uvědomit, že dítě v tomto věku nevyjadřuje žádné negativity. Je-li hněvivé, tak jen proto, že byla zklamána jeho přirozená potřeba. Zuřivý brekot nebo pohyby uvolňují vzniklou blokádu a dítě od ní osvobozují. Většině rodičů ale přijde zatěžko zcela akceptovat své dítě v jeho emočním projevu, protože sami se sebou v této věci nemají jasno. Mají své dítě rádi, pouze když dělá to a nedělá ono, a vysílají mu tím poselství: „Takový jaký jsi, nejsi dost dobrý.". Dítě přijme soud rodičů, a protože nechce ztratit jejich lásku potlačuje nemilované části sebe sama. To má za následek hluboký zásah do jeho systému energií. Jestliže navíc chybí i smyslová stimulace, vzniká nedostatek prvotní důvěry v emoční oblasti a zablokuje se druhá čakra. Když se z dítěte stane dospělý, připadá mu obtížné akceptovat a vyjadřovat své přirozené emoce Aby mohl něco pociťovat, potřebuje hrubé smyslové podněty a rozvíjí tendenci považovat ostatní za objekty, které slouží k uspokojování jeho potřeb.
Třetí rok života
Třetí rok života naváže malá lidská bytost kontakt s energií třetí čakry - čakry solar-plexu. Emoční projevy jsou stále 
rozličnější a to co bylo řečeno o druhém roku života, platí už jen v omezené míře. Dítě si zkouší samo sebe jako samostatnou osobnost, chce znát svůj vliv a zkouší říkat stále častěji ne, aby si ověřilo, co se pak stane. Probíhá-li mezi rodiči a dítětem boj - domnívají-li se rodiče, že dítě vychovají tím, že mu vnutí svou vlastní vůli, dostupuje tento boj ve třetím roce života svého prvního vrcholu. Necítí-li se dítě ve své probouzející osobnosti být milováno a akceptováno, zablokuje se energie čakry solar-plexu. Jako dospělému mu pak chybí důvěra a odvaha žít svůj vlastní život, vytvářet si jej podle vlastních představ a učit se také z negativních zkušeností. Místo toho se přizpůsobí, nebo zkusí zcela svůj svět ovládat.Ve třetím roce dítěte nastává obrat, vztek a křik jsou pryč, dítě je v moci lásky. Dítě se dostává do srdeční čakry - najednou řekne: "Maminko, miluji Tě"! Je moc důležité dítěti city opětovat, říkat, že máme dítě rádi. Spolupracovat s dítětem, aby se vším zacházelo s láskou. Může se zajímat o zvířata, snažit se jim pomoci. Když ulomí větvičku, říci, že strom to bolí. Láskyplné zycházení se vším, co je kolem nás. Je to nádherné, láskyplné období, které může rodičům pomoci otevřít jejich srdce. Dítě vidí příklad v rodičích, důvěru vůči lásce.
Čtrvrtý rok života
Ve čtyřech letech dítě dospěje do páté čakry. Potom je sociálně přizpůsobivé. Potřebuje odpovědi na své otázky. Tříleté dítě se neptá, aby dostalo odpověď, ale aby mělo kontakt a lásku. Ptá se třeba pětkrát, chce kontakt a lásku - vzít do náruče. Pak je dítě naplněno a odejde. V páté čakře se ptá, aby dostalo odpověď. Začíná opravdová komunikace. Může ji získat ve školce a rozvíjí ji. Citlivé dítě může říci, že se mu nelíbí, jak s ním někdo zachází. Nechce-li dítě do školky a pláče, raději ho nechat doma. Ono bude muset přestat brečet, když ho tam dáme, ale zlomí ho to. Děti se nemohou bránit, musí být zralé, aby odešli z domu do školky a dovolali se pomoci dospělého. Pátá čakra nám krom umění komunikace dává i pocit nezávislosti a svobody.
Pátý rok života
S dítětem mluvíme o duchovním světě a Bohu, můžeme s nimi dělat cvičení podporující vnímání a fantazii, intuice by se 
měla co nejvíce aktivovat. Pokud si s něčím nejste jistí, můžete se zeptat svého pětiletého potomka, který bude vědět, která z variant je správná. Pozor, pokud chybí spojení se zemí, může se v tomto období objevit i lhaní, které k tomuto věku patří, neboť se dítě pohybuje v říši fantazie. Často si staví vzdušné zámky a žije si v nich svůj vysněný život. To se stává, pokud se v předchozích letech něco nepovedlo. S tímto přeháněním či vymýšlením si je důležité pracovat citlivě, abyste dítě nepotlačili a ono pak přestalo důvěřovat svým vizím. Tady by měla pomoci matka, která cítí intuici dítěte a zároveň ji bude porovnávat s realitou a pomůže dítěti ve spojení se zemí - ukotvení v realitě.
Šestý rok života
V šesti letech se dostáváme do sedmé čakry. Objevují se otázky na existenci Boha. Pozor! Přijde-li dítě do školy, často se 
mu sedmá čakra zavře. Učitel, učitelka, stojí v pozici autority, tzn. někoho, komu dítě důvěřuje. Pokud si nejste jisti kvalitou učitele/ky v první třídě, raději rok počkejte, nebo dejte dítě do některé z alternativních škol, které však nejsou dogmatické. Některé školy stále zakazují televizi a počítače, což však neodpovídá dnešní době. Jsou to důležitá média, která používá i duchovní svět, je jen potřeba se s nimi naučit správně zacházet a vědět, kdy je použít. V rozvoji sedmé čakry je velice důležitý vztah dítěte k otci. Pokud dítě otce nemá, ujistěte se, že je mu nablízku nějaká mužská autorita - učitel, strýc, dědeček, trenér, která však dítě nepotlačuje. Dítě ji musí vnímat jako oporu, na kterou se může spolehnout, a která mu osvětlí jeho otázky kolem smyslu existence, otázky kolem života a smrti. Důvěru v Boha získáme přes důvěru v člověka v pozici autority.
Sedmý rok života
V sedmi letech vstupuje dítě do druhé čakry, jejíž vývoj postupuje do čtrnácti let. Nový začátek - začíná nová doba - čas jít do školy. Po sedmé čakře se dítě dostává zase do první čakry ve druhé úrovni. V každém sedmiletí se vyvíjí opět postupně první až sedmá čakra, takže se všechna témata v životě opakují. Jenom jsou posunuta do jiných životních okolností.
Tak probíhá cesta dítěte energiemi různých čaker, my však zůstaneme u těchto několika příkladů. Pomocí popsaných životních cyklů a čaker si však můžeš lehce promítnout další cestu.U všech těchto výkladů bychom však neměli zapomínat, že my sami jsme to byli, kdo si vyhledal okolnosti nového zrození. Narodili jsme se u takových rodičů, abychom se"obrousili" do lepší podoby, abychom nasbírali určité zkušenosti, které naše duše potřebuje na své cestě k dokonalosti. Málokteří z nás přišli k rodičům, kteří měli tak hluboké porozumění a tolik nesobecké lásky, že pod jejich láskyplným a moudrým vedením zmizely i poslední omezující struktury našeho emočního vibračního pole. To pro nás neznamená nic jiného, než že je naším úkolem a posláním v tomto životě rozvinout chápající lásku k nám samým, která v nás uvolní blokády a osvobodí nemilované, potlačené části naší duše. Aniž by si toho často byli vědomi, jsou naši rodiče prvními učiteli, kteří nás svých chováním upozorňují na naše slabosti, takže z bolesti a pocitu nedostatku začínáme hledat cestu k opětnému získání vnitřní celistvosti. Později přijímají tuto úlohu jiní lidé a životní situace, jež nevědomky přitahujeme a jež nám slouží jako zrcadlo pro ony části naší duše, které jsi se snažil odsunout do stínu nevědomí.
A jak to jde dál?
Každý rok se střídají též liché a sudé čakry. Naši pozornost si zaslouží rok, kdy dochází ke zdvojenému vývoji stejné čakry. To se děje od narození do prvního roku, kdy jsme v dvojité 1. čakře. Je tu nalezení základní důvěry, mezi osmým a devátým rokem, kdy se vyvíjí druhá čakra ve druhé čakře, dochází k rozvoji vztahů a emocí - děti se snadno rozpláčou, ale i nadchnou pro něco, chrání se před agresí, potřebují jemné vedení a hodně jasnosti. V šestnácti letech, kdy je dvojitá třetí čakra, se rozvíjí i dvojitá moc, dvojité ego. Děti chtějí všechno a snaží se chovat jako dospělí a samostatní, často to rodiče bolí. Ale zase to přejde. Mezi 24 a 25 rokem je nádherný čas na vztahy a lásku, vyvíjí se dvojitě srdeční čakra, pátá čakra nás čeká v Kristových letech, kdy je čas zpřetrhat staré vazby, najít svou nezávislost. Zdvojená intuice ve dvojité šesté čakře je nám odměnou po překročení čtyřicítky. Ve 49 letech jsme dokončili vývoj sedmé čakry v sedmé úrovni, takže bychom již měli mít ve všem jasno. Pak následuje druhá šance.
Zpracoval S. Flanderka, zdroj D. Havelková v časopise Regena a www.kokrouc.estranky.cz
