Někdy i relativně malé detaily mají velký vliv. Proto není dobré nad nimi mávnout rukou.
PhDr. Ida Rolfová byla zakladatelkou Rolfigu. V roce 1920 dokončila studium na Kolumbijské Univerzitě obor biochemie a následně začala pracovat v Rockefellerově Institutu v New Yorku jako vědecká pracovnice. Jejím objektem bádání byla flexibilita bílkovin ve vazivové tkáni. Za objevení metody Rolfing ale nevděčíme jen její vědecké činnosti. V této době ji také onemocněl její syn a lékaři nebyli schopni přijít s rozumnou diagnózou jeho onemocnění a tak vzala věc do svých rukou. Všimla si, že nadměrný tlak, kterému byly vystaveny interní orgány, byl způsoben vadným držením těla, kdy celá tělesná forma působila sesunutým dojmem. Následovala svou intuici a začala masírovat a manipulovat jeho tělem, dokud tlak na orgány nebyl uvolněn a problémy nezmizely. Napsala: "V jakékoliv pozici se zkříženýma nohama je jedna noha vždy výše než druhá. Můžete v takové pozici setrvat půl hodiny, hodinu, jestliže však v ní sedíte neustále, dojde ke změně základní pozice pánve, nohou, kolen a choditel. O tom není možné pochybovat." Zjistila, že vychýlením kterékoli části těla ze správné polohy (následkem zranění, emocionálním traumatem, špatným návykem držení těla...) svaly nevykonávají svoji přirozenou funkci a činnost pouze v okamžiku potřeby, ale některé z nich musí udržovat tělo neustále ve vzpřímené poloze. Nakonec ztratí svoji pružnost, vznikají srůsty, které ztvrdnou, tělo se přizpůsobuje udržení své nové polohy a tím ztrácí energii. Rolfing není pouze záležitostí fyzické obnovy. Pocity ovlivňují změny v držení těla člověka, takže snaha o znovuuvedení fyzického těla do rovnováhy přináší i uvolnění v citové oblasti, v chování, postojích i v posílení schopností.
Hlavní myšlenkou Rolfingu je to, že poloha kosterního systému je určena délkou a napětím svalů a vaziva k němu připojených. Rolfeři působí pomalým, hlubokým tlakem a jemnými pohyby na vazivový systém klienta. Toto jim umožňuje uvolnit a znovu uspořádat celkovou tělesnou formu, zredukovat přilnavost vzájemně sousedících svalových partií a změnit kompenzační vzorce. Rolfer zpravidla žádá klienta, aby se položil na masážní stůl v určité pozici a pak na něm začne pracovat pevným loktem nebo jemnými dotyky špiček prstů. Klient mezitím vykonává malé, specifické pohyby.
Rolfing je tradičně rozdělen do série deseti ošetření, kde každé sezení je postaveno na výsledcích přetrvávajících ve vazivovém systému toho předcházejícího. Každé ošetření je určeno pro konkrétní části těla a jejich vzájemný vztah dbající však na jedinečnost každého člověka, jeho tělesnou stavbu a s tím související problémy. Výsledkem je nejen vyléčení bolestivých tělesných symptomů, ale hlavně zlepšení strukturálního uspořádání a podpory, umožňující minimální námahu při stání, sezení a pohybu.
Výsledkem ošetření pomocí Rolfingu je nejen vyléčení bolestivých tělesných symptomů, ale hlavně zlepšení strukturálního uspořádání a podpory, umožňující minimální námahu při stání, sezení a pohybu.
Příklad fotografií "před" a "po" Rolfingu: