Alternativní terapie

Autor metody, Moshe Feldenkrais (1904 - 1984) byl výraznou osobností, která svým originálním myšlením obohatila dosavadní přístupy k pohybu o nové polohy a netušené souvislosti. Původním vzděláním fyzik, aktivně se zabývající judem, prostudoval lidský pohyb z mnoha hledisek a do hloubky. Nespokojil se se statikou a dynamikou pohybu, ale přibral do své výbavy ještě anatomii, fyziologii, neurologii a psychologii. Na základě této teoretické fundovanosti i vlastní osobní praxe vyvinul Feldenkrais metodu, která dosáhla uznání v kruzích odborníků, zabývajících se pohybem. Její cíl bývá přirovnáván k naladění nástroje, na který chceme hrát. Pro tento svůj široký záběr je Feldenkraisova metoda vhodná jak pro zdravé, tak i pro zdravotně oslabené až postižené a může se stát užitečným základem pro účelný, hospodárný pohybový režim člověka v běžných životních situacích, dokonce i pro jakoukoliv cvičební a sportovní specializaci.

Feldenkrais působil na vysokých školách ve Francii, Anglii, USA a Izraeli. Vychoval si řadu následovníků a kladl důraz na jejich tvůrčí přístup k metodě. A tak je dnes jeho metoda rozvíjena a využívána v mnoha zemích světa. Základním východiskem metody je, že člověk se neprojevuje podle své skutečné kapacity, ale pouze podle toho, jakou představu o sobě má. Obraz o sobě (body image, somatoschema) se vytváří v kůře mozkové a čím lépe odpovídá realitě, tím přiměřeněji se člověk projevuje a jedná. Feldenkrais uvádí a dokazuje, že rozdíl mezi tím, jak sami sebe vnímáme a realitou bývá většinou velký a somatoschema v našem mozku neúplné, nejasné a nepřesné.

Názorný příklad takové situace uvádí autor ve své publikaci: "Představme si člověka, který si zvykl na velice povrchní dýchání a má tedy plochý hrudník, který jen stěží plní svoji funkci. Vyzveme-li toho člověka, aby se zavřenýma očima ukázal hloubku svého hrudníku, udá nám hodnotu daleko větší, než je hodnota skutečná. On totiž pociťuje svůj hrudník jako normální a každé jeho další rozšíření považuje za přehnané a zbytečné". Nápravu tohoto zkresleného obrazu o sobě řeší Feldenkrais prostřednictvím pohybu, prováděného s plnou, vědomou pozorností, tj. s maximálním zapojením svalového citu (propriocepce). Bez zpětné vazby, zprostředkované propriocepcí, se totiž nemůže rozvíjet zřetelný obraz o sobě.

Praxe probíhá tak, že jednoduché, snadné pohyby se provádějí pomalu, uvolněně, bez úsilí dosáhnout výkonu, s individuální volností v rytmu a rozsahu pohybu. Důležité je "být u toho" s plným vědomím toho, co děláme a jak to probíhá. Na konci správně vedené lekce se dosahuje pocitu lehkosti, pohody a hlavně zřetelnějšího a jasnějšího vnímání vlastního těla. Sebepodrobnější popis cvičení však nemůže nahradit osobní zklušenost.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, autor článku PhDr. Věra Knížetová