Alternativní terapie

Feldenkraisova metoda zasahuje do nejrůznějších pracovních oblastí společnosti ( práce a povolání, školení, volný čas, umění, sport, zdraví, psychoterapie, fyzioterapie, ergoterapie ) a protíná tak strukturu stávajících profesí. Feldenkraisovi žáci se zabývají prací s tělem ( tělesným tréninkem, gymnastikou, tréninkem chování, psychoterapií nebo lékařskou péčí ) „… jde při tom o vyučování a učení se, nikoli o nemoc a léčbu“ ( Feldenkrais 1944:255 ). Zmírní-li se na Feldenkraisových hodinách potíže, vytratí-li se nebo se vůbec neobjeví ( profylaxe ), jedná se o potěšující doprovodný jev změny v klientově prožívání. Franz Wurm (1966:272) zde hovoří o „logickém vedlejším jevu“ v procesu učení.

Existuje mnoho teorií, metod a technik, jak se učit pohybu. Oproti rozšířeným představám je pro Moshé Feldenkraise učení jednoduché, efektivní a především trvanlivé, pokud probíhá zevnitř ven. Proto navazuje na vnitřní prožitek osoby. Neboť měřítkem jednání je toto: „Jednáme podle obrazu, který si sami o sobě učiníme“. (Feldenkrais 1978:31). Pojem vlastního obrazu zahrnuje čtyři dimenze - smyslové vnímání, cítění, myšlení a pohyb. Přístup k tomuto vlastnímu obrazu spočívá v záměrně jednající osobě - v jejím nahlížení do vlastního nitra. Z tohoto pohledu je zbytečné se zabývat opravami zvnějšku, prostým napodobováním nebo čistě mechanickým účinkem na konkrétní části těla. Moshé Feldenkrais se jak v teorii, tak v praxi konsekventně opírá o jednotu těla, ducha a duše.

Feldenkraisovi žáci chápou svoji práci jako návod k „ucelenému učení“. Tato školící metoda se opírá o způsob učení se u velmi malých dětí a poukazuje na radostné a nadšené prožívání smyslových podnětů. Tento způsob učení může člověk používat po celý život. Je to učení, inspirované zvědavostí, chutí, údivem, radostí z překvapení a potřebou sdílet sám sebe. Podle této „dětské logiky“ se nezáměrně experimentuje se zdánlivě náhodnými pohyby. Objevují se nové smyslové vjemy. Rozpoznávají se rozdíly a v nervovém systému se utvářejí nové senzomotorické vzorce (Reese 1991:7) nebo se obnovují již dávno nepoužívané „koleje“. Reorganizace chování zde probíhá stejnou cestou, kterou vznikla: rozmanitou vjemovou a pohybovou zkušeností (senzomotorikou).

Feldenkraisovy představy o člověku :

Soukromé a vědecké zázemí Moshé Feldenkraise vypovídá o tom, jak vidí člověka. Feldenkrais považuje „učení za to, co je pro člověka nejdůležitější“ (Feldenkrais 1987:176). Schopnost učit se je do nás vložena. Jako lidé nejednáme reflektoricky, nýbrž záměrné, prostřednictvím pokusu a omylu, dokud si nezačneme myslet, že jsme nalezli řešení, uspokojující naše snahy. Především ale: víme vždy, (nebo bychom mohli vědět), co děláme. Vědomí nám dává svobodu (a zodpovědnost) volby, např. držet se zvyků nebo je měnit. Feldenkrais této schopnosti sebevedení důvěřoval. Svojí prací potvrdil svůj obraz člověka: člověk je po čas svého života strukturálně nasměrován na učení, je motivovaný a dychtivý činit nové zkušenosti. (srov. rovněž Affoter 1987).

U Feldenkraisovy metody se používají dva postupy:

1. Funkční integrace

Funkční integrace je název lekcí Feldenkraisovy metody pro jednotlivce. Ty se konají neverbálně na pohovce, jež je speciálně upravena pro Feldenkraisovu práci. Vyučování však může rovněž probíhat vsedě, vestoje nebo za chůze. Funkční integrace je rukama vedená forma komunikace: prostřednictvím jemných dotyků a pohybů se klientovi / klientce umožní vnímat, jak se obvykle pohybuje a jak se pohybová situace zrcadlí v jeho obraze o sobě (vědomí). Díky tomu lze z těchto „zažitých způsobů chování“ vytvářet nové senzomotorické vzorce. To pak může sloužit jako základ pro změněnou organizaci pohybu v denním životě.

2. Uvědomování skrze pohyb

Uvědomování skrze pohyb je většinou nabízeno jako skupinová hodina. Vyučování probíhá na podlaze na podložkách, v pokleku, vsedě nebo vestoje. Žáci jsou vedeni verbálně a vůbec nejde o to, aby se učili pohyby jako takové - např. jakým správným způsobem se z polohy na břiše posadit. Pohyby, s nimiž se ve vyučovací hodině experimentuje, slouží spíše k učení se z konkrétního příkladu (třeba z funkce posazování se), jak lze v jednání jednodušeji, účelněji, snadněji, esteticky uspokojivěji kontrolovat libovolný záměr. Zkoumáním pohybu se žáci exemplárně učí: Jak vím, co dělám a jak to dělám? Je to, co konám, také to, co si myslím, že konám nebo co jsem si předsevzal, že učiním? Jak bych to mohl vykonat jinak, možná snadněji a příjemněji?

Feldenkraisova metoda - možné výsledky:

• Zlepšení, vzrůst, rozšíření, usnadnění:

- sebevědomí, (sebe)akceptování, uznání druhých, autonomie a zodpovědnosti
- schopnosti učení ve všech oblastech (učení pro učení)
- schopnosti sebeovládání / sebevýchovy (umět si sám pomoci)
- kompetentnosti jednání / otevření dosud nepřístupných dimenzí vnímání a jednání
- schopnosti vztahu (rozpoznávání a vytváření souvislostí)
- výkonnosti, vytrvalosti a dobrého pocitu a vitality
- flexibility (pohyblivost v tělesném, duchovním a duševním smyslu)
- orientace v prostoru a čase
- vlastního vnímání (propriorecepce)
- kinestetických požitků
- vědomí a schopnosti rozpoznávat vlastní organizaci pohybu (rozšíření obrazu vlastní osoby a tělesného schématu)
- ekonomie pohybu (souhra částí těla, koordinace, používání síly podle záměru jednání, zacházení s těžkou silou apod.)
- kvality pohybu (jasnost a jednoznačnost pohybových procesů, elegance, harmonie, úspornost pohybů)
- dýchání (volněji, přizpůsobivěji)
- rovného držení těla (jako dynamického, na jednání se vztahujícího procesu)

• Zmenšení, odbourání:

- námahy a nepotřebného napětí
- neschopnosti sebeuvědomování
- bolesti

• Změna nastavení na učení:

- z „já se musím učit „ na „já se mohu učit“

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, přeloženo z německých podkladů.