Dornova metoda je jednoduchý manuální způsob, jak pomoci sobě, svým blízkým nebo klientům při akutních problémech, nebo dlouhodobých bolestech v zádech a kloubech a pomáhá srovnat rozdílnou délku dolních končetin. Je vhodná stejnou měrou pro fyzioterapeuty, maséry a lékaře, ale je ideální i pro zájemce a „postižené“ bez jakéhokoliv odborného vzdělání. Je to jemná manuální technika, která se nezabývá svaly, ale přímo posunutými kostmi nebo obratli. Jedná se o úplně novou metodu, kterou bychom mohli přirovnat např. k tomu, co dřív dělávali tzv. napravovači kostí.
Kdo je tvůrcem této metody?
Dieter Dorn z Bavorska. Teď už se trochu stáhl do ústraní, ale ještě donedávna předsedal setkáním, které "Dornovci" pořádají jednou za rok v Regensburgu. Pan Dorn nepochází z lékařského prostředí, nikdy medicínu nestudoval. Je majitelem pily. Jednou něco zvedal a už se nenarovnal - lidově řečeno, dostal "hexenšus". Prošel klasickou léčebnou anabází, ale nic nezabralo. Pak si vzpomněl, že ve vedlejší vesnici je starý sedlák, který napravuje kosti. Vždycky si z něj dělal legraci, ale pak nastala situace, kdy si řekl, že nemá co ztratit a šel za ním. On s ním nějak pocvičil, párkrát pohnul a bolest přešla. Po návratu domů o tom začal Dieter Dorn přemýšlet a uvědomil si, že by se to také chtěl naučit. Když za "napravovačem" přišel znovu a řekl mu o svých úmyslech, odpověděl mu větou, nad níž dodnes všichni přemýšlejí: "Ano, i ty můžeš." Jenže sedlák bohužel zanedlouho zemřel, takže už panu Dornovi nestačil nic předat. Ten si proto zkoušel zpětně vybavovat, jak s ním cvičil, co všechno s ním dělal. Pokoušel se na to jít logicky a podařilo se mu vytvořit metodu, kterou tak úspěšně používáme. Je opravdu logická, to je na tom fantastické. Každý si dovede představit, jak funguje - jako když do sebe zasunujete dvě roury. Je to, jak říkal jeden z mých absolventů, mimochodem lékař: "Je to tak jednoduché, až je to blbé a člověka naštve, že na to nepřišel sám. Inu, všechny geniální věci jsou jednoduché."
Rozdíl mezi chiropraxí a Dornovou metodou
S chiropraxí má Dornova metoda společné pouze to, že se pracuje přímo s kostmi a páteř se nepovažuje za natolik posvátnou, aby se nemohlo tlačit přímo na obratel, který se má vrátit do správné polohy. Chiropraxe - a to je důležitý rozdíl - se však provádí
bez přímé účasti pacienta. Hlavním problémem, ve chvíli, kdy potřebujeme posunout kosti a obratle, jsou svaly, které udržují aktuální, tedy nesprávnou pozici. Musíme tedy svaly buď zaměstnat tím nejpřirozenějším způsobem, tedy pohybem, jak to dělá Domova metoda, nebo je přelstít tak, jako chiropraxe. Ta musí pracovat rychleji, než svaly stačí zareagovat, využívá malinkého momentu jejich zpoždění. To ovšem znamená určité násilí, málo se o tom ví, ale během chiropraktické manipulace může dojít k mikrotrhlinám ve svalech, nebo miniaturním naštípnutím kostí. Proto se to také nedá dělat moc často. Domova metoda však pracuje během toho, kdy pacient hýbe například nohou, tedy ve chvíli, kdy jsou svaly zaměstnané a nedrží nesprávnou pozici. Navíc, a to se mi na Domově metodě líbilo od začátku, pacient je po celou dobu aktivním účastníkem dění, což má myslím i značný psychologický dopad. Není to: "Vyřeš to za mě," ale: "Já si mohu pomoci sám."
Podstata Dornovy metody
Léčitelé, kteří používali manuálních technik věděli vždycky, že mnoho nemocí přímo souvisí se stavem páteře. Kostra či kostní stavba jsou denně zatěžovány, začátek můžeme hledat už v těle matky. A tam lze také najít příčiny různých poruch a nemocí. A většinou začíná všechno posunutím - vysunutím kyčelního kloubu, což se projeví rozdílnou délkou spodních končetin. V těch případech, kdy orthopedie vůbec zjistí rozdíl v délce dolních končetin, řeší tuto situaci zvýšením podpatku, což má fatální následky, neboť tím se tento stav stabilizuje! Neřeší tedy příčinu! Ta se projeví potom časem jako artróza v kloubu. Celý skelet je na sobě závislý, je jako stavebnice, posune-li se jedna část, ostatní na to reagují. Mnoho z nás má už od dětství, či dokonce od narození, posunuté kosti. To se ukazuje na rozdílech mezi pravou a levou stranou, např. rozdílná délka dolních končetin, sanicích, zuby nemají dost místa nebo rostou přes sebe atd. Tato posunutí se vytvářela celá léta, kořeny nervů, které vystupují z páteře byly přiskřípnuty, svaly kolem reagují a stáhnou se, stabilizují tento stav a to vše vede k nejrůznějším onemocněním - příčiny se pak hledají jinde a „léčí“ se…
Vyplatí se však občas se zastavit a promyslet si, co se svým tělem dělat, aby se neopotřebovalo. Každý z nás snad zná ten 
pocit znecitlivění či mravenčení v rukou nebo nohou, pocit slabosti ve svalech - příčinou je přiskřípnutý nerv. Tato porucha funkce nervu se může vyskytnout kdekoliv v těle, kde se posunuly kosti. Nervy totiž potřebují pro správné fungování bezvadný kostní aparát! Proto má páteř a pozice kostí v těle tak obrovský význam. Z posunutí - vysunutí kyčelního kloubu, které se projeví rozdílnou délkou spodních končetin se pak vyvine vybočení pánve, jedna strana křížové kosti se posune dopředu a konečně se poruší celá stabilita páteře. Ztráta stability páteře pak vede ke zvýšení napětí svalů až do hlavy. Důsledek jsou nejenom bolesti, ale také různé nemoci, neboť nervy, které regulují lokální prokrvení, jsou přitlačeny a nemohou vykonávat svou funkci. Svaly se natáhnou a masážemi se mohou uvolnit jen částečně a krátkodobě. Injekce, tablety a obstřiky také nepomohou, protože odstraňují jen symptomy, nikoliv příčinu - poruchy na páteři zůstávají. Díky poruchám pánevní kosti - křížů, dochází k natažení sedacích svalů a přiskřípnutí isch. nervu. Jeho funkce se naruší a to způsobuje většinu nemocí dolní části těla. Je tedy životně důležité se starat o to, aby naše nohy „správně seděly!“
Základem každého ošetření je tedy vždy úprava rozdílu délky nohou. V ideálním případě by vlastně měla pomoci k tomu, aby celá stavba kostního aparátu byla symetrická, harmonická a staticko-dynamicky vyrovnaná, protože u každého člověka se naskytly životní situace, které tento pořádek „narušily“. Články se posunuly nebo vysunuly, přetočily, pohnuly. To platí především pro články mezi druhým až čtvrtým obratlem a klouby kříže. S mnohými problémy si díky neuvědomělým pohybům tělo poradí samo, občas to ale nepomůže a pak je nutná pomoc zvenčí. Následky déle trvajícího „posunutí kostí“ jsou tak pestré, jako jsou i dnešní názvy nemocí. Přivedeme-li však kosti - klouby a obratle - (lhostejno jakým způsobem) do ideální pozice, pocítí člověk téměř vždy úlevu a nemoci, či jejich symptomy, zmizí, nebo se alespoň zlepší.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, zpracováno podle rozhovoru Mg.A. Z. Prouzové-Lehmann pro časopis Regenerace, zdroj: www. dornova-metoda.com
