Alternativní terapie

Výjimečné podmínky, které se na Zemi utvářely od jejího vzniku, umožnily nakonec zrození života. Jednou z nich je unikátní planetární magnetické pole, které pulsuje specifickými rytmy a chrání vše živé před nebezpečnými složkami kosmického a slunečního záření. „Odstíněné“ částice pak tvoří ve vzdálenosti 1000-50 000 km od Země tzv. van Allenovy radiační pásy. Nejznámější a také asi nejkrásnější ukázkou této ochrany je polární záře, která je viditelná v blízkosti severního magnetického pólu. Magnetické pole Země má dipólový charakter a zhruba jednou za 700 000 let dochází k jeho přepólování, tedy k výměně severního magnetického pólu za jižní. Během této výměny klesne intenzita a tím i ochranná funkce magnetického pole na minimum. Nikdo neví, jak dlouho takováto situace potrvá. Podle jedné teorie pouhých několik týdnů či měsíců, podle jiné stovky let. Jisté je pouze to, že se nacházíme těsně před touto periodou, neboť naposledy došlo k přepólování přibližně před 780 000 lety. Intenzita magnetického pole Země poklesla za posledních 500 let o 50% a nadále klesá. V současné době jeho hodnota činí asi 0,047 mT (miliTesla), což odpovídá ve starších jednotkách 0,47 G (Gauss). Nemoci způsobené tímto poklesem jsou nazývány syndromem nedostatku magnetického pole.

Kdyby neexistovalo magnetické pole země, nemohla by do buňky vstoupit ani jediná molekula potřebných látek. Můžeme tedy říci, že jednou z podmínek existence života na Zemi je její magnetické pole. Toto pole umožňuje látkovou výměnu, přeměnu a vylučování zplodin v živé buňce. Magnetismus tedy znamená živou energii, která představuje pohon pro životně důležité pochody v těle. Každý živý organismus, lidský nevyjímaje, je na buněčné úrovni dokonalou souhrou fyzikálně chemických dějů, které jsou ovlivňovány přítomností planetárního magnetického pole. Jeho intenzita je sice nízká, avšak působení prakticky stálé a periodicky pulsující. Přestože nemáme odpovídající smyslové receptory a nejsme ho tedy schopni vnímat, bez jeho existence by náš organismus nebyl schopen zajistit správné fungování buněčných biochemických dějů. Tato skutečnost je známa již po tisíce let, ale nejlepší důkaz poskytl kosmický výzkum. Po prvních letech do vesmíru měli kosmonauti vážné zdravotní problémy. Mluvilo se tehdy o „vesmírné nemoci“. Za krátký čas se však zjistilo, že příčinou je nedostatek zemského magnetického pole uvnitř kosmické lodi. Od té doby, co NASA zabudovává do kosmických lodí generátory vytvářející umělé magnetické pole, je tento problém vyřešen.

Magnetická energie je tedy původní energií a je obsažena v každé molekule, v každé buňce. Jejich růst a funkce jsou řízeny elektromagnetickými kmity. Narušení těchto informací vede k těžkému poškození buněk jehož důsledkem je nemoc. K poškození buněk může tedy docházet i vlivem nedostatku magnetické energie. Řadou pokusů byla prokázána velká citlivost buněk i na minimální změny v intenzitě magnetického pole, které výrazně ovlivňuje propustnost buněčných membrán. Měření funkce buněčných membrán ukázalo, že intenzita kmitání buněk klesá se závažností nemoci. V přítomnosti magnetického pole specifických biotropních parametrů dochází ke zintenzivnění látkové výměny mezi vnějším a vnitřním prostředím a tím i k celkovému zvýšení metabolické aktivity buněk. Mění se jejich povrchové napětí i aktivita některých enzymů a iontová rovnováha v extra i intracelulárním prostředí. Induktivními účinky magnetického pole je možné narušený řídící systém buňky vyrovnat. Přiváděné kmity podporují energeticky nemocnou buňku a dostávají ji zpět na správnou frekvenci.

Pulzní magnetické pole

Při průchodu elektrického proudu vodičem (cívkou) vzniká v jeho okolí umělé magnetické pole. Rozeznáváme magnetické pole statické, u něhož se v čase nemění polarita ani intenzita, dále magnetické pole střídavé, u nějž se periodicky střídá polarita a konečně pulsní magnetické pole (PMP), které mění svou polaritu v pulsech specifických tvarů a frekvencí. Toto pole se jeví jako nejvhodnější pro terapeutické účely. Aby mělo pulsní magnetické pole (PMP) požadované účinky, musí mít určitou indukci (pro bezpečné použití bez nutnosti lékařského dohledu do cca 20 mT), frekvenci ( používá se nízkofrekvenční magnetoterapie od 0 do 100 Hz), gradient a délku a tvar pulsů. Takovéto NPMP (nízkofrekvenční pulsní magnetické pole) nemá vedlejší účinky a je možné jej v příslušných indikacích bez obav využívat.

Pokud umístíme do nestacionárního (měnícího se) magnetického pole živou tkáň jako vodič, vznikne v ní principem elektromagnetické indukce slabé elektromotorické napětí a proudy, které pak mění vlastnosti částic živé hmoty. Obecně lze tedy říci, že pulsní magnetické signály kladně působí na znovuvytvoření narušeného elektromagnetického pole a tím se vzbuzuje přirozená regenerace poškozené části. Úroveň současných moderních poznatků umožňuje účinně využívat pulsního nízkofrekvenčního magnetického pole v medicíně, lázeňské léčbě i při domácí rehabilitaci. Pulsní nízkofrekvenční magnetické pole pozitivně ovlivňuje biochemické a biofyzikální reakce v buňkách, mezi buňkami a rovněž zlepšuje průchodnost buněčných membrán. Výsledkem tohoto procesu je skutečnost, že buňky jsou ve zvýšené míře zásobovány kyslíkem a ostatními důležitými látkami, čímž se zlepšuje proces látkové výměny.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková