Léčba pomocí magnetů byla známá již před staletími, ale základy moderní magnetické terapie vznikly až koncem 19. a počátkem 20. století současně s rozvojem fyziky, chemie a elektrofyziologie. Je dokázáno, že živý organizmus produkuje velmi slabé elektromagnetické pole, které neustále reaguje na magnetické pole zemské. Působením silného magnetického pole, např. v průmyslu, dochází k negativním vlivům na organizmus a opačně, působením magnetického pole o nízké indukci a jeho tzv. biotropních parametrů, lze dosáhnout mimořádně pozitivních účinků na organizmus až do jeho buňkové struktury, protože buňky jsou v podstatě magnety s oběma polarizacemi a magnetické pole jimi prochází a aktivuje je. Nejvíce používanou formou je tzv. pulzní magnetoterapie, která je vlastně určitým druhem elektroterapie. Proti ní má hlavní výhodu v tom, že u ní není možné lokální poškození elektrickým proudem. Jinak lze magnetoterapii použít i formou bodových magnetů (např. vložky do bot, čelenky, náramky atd.), pitím zmagnetizované vody a různými dalšími způsoby při regeneraci buněk, zmírnění bolestí, relaxaci, otocích, protizánětlivých terapiích atd.
"Mám za to, že jediný cíl vědy spočívá v tom, ulehčit člověku klopotnost jeho existence". B. Brecht
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková
