Organizmus nemůže kyslík uchovávat a skladovat.
Všechny mechanismy, probíhající v lidském organismu a sloužící jeho rozvoji, zachování a aktivitě, spotřebovávají energii. Důležitým prvkem při vytváření této energie je kyslík, kterého máme v důsledku změněného životního prostředí i životního stylu stále větší nedostatek. Na nedokonalé čerpání kyslíku plícemi do krve má - jak je lékařsky prokázáno - vliv nejen věk, ale také stres, nevhodná životospráva, městské ovzduší apod. Je známo, že organizmus nemůže kyslík uchovávat a skladovat. Kyslíkovou kůrou však docílíme vyššího okysličení a roztažení všech krevních cest, zvýšení elasticity plicní tkáně tak, aby tělo bylo schopno po dlouhou dobu pak lépe využívat přirozený kyslík z ovzduší.
Kyslíková terapie neboli oxygenoterapie je regenereční léčebná metoda, při níž je inhalován kyslík po dobu alespoň jedné hodiny denně z 30% směsi kyslíku a vzduchu pomocí masky nebo nosní cévky. Vdechování koncentrovaného kyslíku má velmi příznivý vliv na nemocného i zdravého člověka. Projevem nedostatku kyslíku v organismu jsou bolesti hlavy, nechutenství, zvýšená únava, problémy se spánkem, zrychlená tepová frekvence, častá nemocnost. Účelem této terapie je zpomalení procesu tělesného a duševního stárnutí, příznivé působení na psychiku, posilení imunitního systému při infekcích a oslabení organismu, snižení nepříznivých dopadů špatných ekologických podmínek na zdraví.
Využívá se:
Po absolvování terapie dosáhneme:
Důležité je i přidání vitamínové léčby a dechových cviků. V kombinaci s antioxidanty a tělesným cvičením pomáhá organismu zbavit se volných kyslíkových radikálů, jejichž hromadění je příčinou předčasného stárnutí buněk a řady chorob.
spočívající v inhalačním podávání kyslíku za podmínek zvýšeného atmosférického tlaku, čili představuje léčbu vdechováním kyslíku v přetlaku. Oproti vdechování kyslíku za normálního atmosferického tlaku se zde používá působení jednoduchých přírodních zákonů. Vzduch, který běžně dýcháme, obsahuje zhruba 21% kyslíku. V plicích je tento vzdušný kyslík z největší části navázán na červené krvinky a malé množství je v krvi rozpuštěno. Červené krvinky jsou již při normálním tlaku obsazeny kyslíkem takřka beze zbytku, takže zvýšení jeho koncentrace ve vdechovaném vzduchu, třeba i na 100%, tuto tzv. transportní kapacitu červených krvinek nezvýší. Navíc velikost krvinek neumožňuje průnik do oblastí postižených zužováním cév při různých onemocněních chronických (cukrovce, ischemické chorobě dolních končetin, ateroskleróze mozkových a srdečních tepen), zánětlivých (např. Crohnova choroba), degenerativních, akutních (např. úrazy hlavy, kůže atd.) a dalších se smíšenou příčinou vzniku. Při zvýšení tlaku na dvoj - až trojnásobek nad úroveň tlaku atmosferického dochází k významnému zvýšení množství kyslíku rozpuštěného v krvi. Tento kyslík se dostane i zúženým cévním systémem do oblastí nepřístupných červeným krvinkám.
Léčba se provádí tak, že pacient je umístěn do tzv. hyperbarické komory, což je zařízení, v němž sedí nebo leží a z dýchacího zařízení pomocí obličejové masky vdechuje kyslík. Samotná komora je plněna vzduchem na přetlak 1,6 atmosféry, což odpovídá tlaku, který je v 16 metrech pod vodou. Jedna procedura trvá 120 minut a podle povahy onemocnění pacienti absolvují průměrně 20 sezení v jedné sérii. Během procedury si mohou číst, poslouchat reprodukovanou hudbu nebo komunikovat s ostatními pacienty. I když jsme zdraví podstoupením oxygenoterapie:
Metoda se nedoporučuje při epilepsii, při zvýšené činnosti štítné žlázy a po transplantaci orgánů.
Další možností jsou např. přenosné hyperbarické (přetlakové) komory, které byly vyvinuty pro horolezectví a vysokohorskou turistiku a je nutné neodkladné léčení těžké akutní horské nemoci (AHN), vysokohorského plicního otoku (VPO) a vysokohorského mozkového otoku (VMO). Léčení v hyperbarické komoře se používá pouze jako mimořádné opatření a nenahrazuje sestup nebo transport. Na určitou dobu zlepšuje stav pacienta a umožní využít nejbližší možné doby k sestupu nebo transportu. Jsou vyrobeny z lehkých materiálů, nafukují se ruční nebo nožní pumpičkou na tlak, který u osoby umístěné ve vaku napodobí sestup o 1500 - 2500 metrů nadmořské výšky.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle odborných materiálů.