Alternativní terapie

Někde na počátku svého života člověk staví základy svého zdraví, někdy bohužel špatné. Nemůže za to často sám, protože mu při jejich stavbě "pomáhají" rodiče, ba i prarodiče a to nejen v předávané genové výbavě, ale i v podmínkách, které mu připraví v průběhu nitroděložního vývoje. Dalo by se říci, že člověk má celý život na to, aby napravoval škody, které mu přichystali jeho předkové. Nejen fyzického, ale především psychického rázu, ke kterým potřebujeme mnohem více času. Na stavbě se samozřejmě může podílet i sám člověk svou špatnou životosprávou, životním stylem nebo přístupem ke své psychice. Bude-li pokračovat stejně špatně i na další stavbě svého zdraví, jaký asi může být výsledek? Nejde, podobně jako u domu, opravit pouze jednu část špatné stavby tak, aby se změnila kvalita celé stavby. Proto je také hledání univerzálního principu zdraví u člověka, který již pár let na světě žije, obvykle neúspěšné a náprava jeho zdravotního stavu je postupná, systematická, nikdy nekončící a velmi náročná práce na každém detailu jeho zdraví. Proto také princip celostní medicíny spočívá v tom, že chápe propojenost jednotlivých částí organismu, propojenost mezi duševnem, duchovnem a tělesnem, mezi naším sociálním, lidským okolím, přírodním, domácím i pracovním prostředím a nakonec i mezi lidskou historií a kosmem.

Čím méně, tím více

O lidském zdraví existují milióny informací. Některé jsou přesvědčivé a těm věříme, některé jsou nepřesvědčivé a ty většinou zatracujeme. Z praxe ale známe jeden poznatek: absolutní většina nemocí pochází z přebytku, nikoli z nedostatku. Proto chce-li člověk psychicky dozrát, musí poznávat co je důležité, stanovit si svůj hodnotový žebříček a ostatní umět zavrhnout. Není cestou nahrnovat na sebe další a další duševní a duchovní aktivity a poznatky. Síla zrání je v jednoduchosti! Řada lidí to sice ví, ale při zacházení se svým tělem se řídí přesně opačným způsobem: čím více, tím lépe. Pravdivější je však: Čím méně, tím více! Proto je nutné zjistit, co je v našem organismu jak po tělesné, tak i po psychické stránce navíc, ponechat to, co je smysluplné, co opravdu funguje. Medicína se nezabývá přístroji ani postupy, které by to umožňovaly a ani současné dokonalé metody nás o tomto neinformují. Na druhé straně mnozí léčitelé říkají, že jim stačí jejich intuice resp. mimosmyslové vnímání, aby takový stav zjistili. Praxe však dokázala, že na mimosmyslové vnímání se nelze stoprocentně spolehnout. Existuje však tzv. Vollova metoda, kterou lze zjistit nežádoucí toxiny ve fyzické i psychické rovině a nasadit určitou léčbu. Vollův přístroj umožňuje i kontrolu toho, zda nasazená léčba vede k cíli.

Vollův přístroj

Velký přínos k celostní medicíně znamenal objev Vollova přístroje. Příběh Vollova přístroje je podivuhodný. V německém městečku Plöchingenu působil v 50. letech minulého století praktický lékař Reinhold Voll, který chtěl sestrojit přístroj, jímž by šlo stav akupunkturního systému hodnotit a měnit. To se jemu a jeho příteli ing. Krammerovi podařilo. Dr. Voll během dalších let zhotovil mapy, v nichž byly jak známé akupunkturní body, tak ty, jenž objevil on. Sestavil je do určitých schémat tak, jak odpovídají různým orgánům. Díky tomu mohl sestavit dráhu plic, alergie, kloubní či tukové degenerace a řadu dalších. Měření však bylo časově náročné. Tyto body se nacházely po celém organismu a už jenom vyhledat znamenalo mít velké znalosti a mnoho času. Proto se dalším vývojem dospělo k tomu, že satejného výsledku je možné dosáhnout, bude - li se měřit jen na drahách jdoucích na prstech horních nebo dolních končetin. Vznikla tak podstatně jednodušší metoda, kterou bylo možné snadno prakticky využít.

Vývoj postupoval a doktor Schimmel modifikoval Vollův přístroj do té míry, že bylo možné použít jednoho jediného bodu k získání všech potřebných informací. Původní přístroj měl sloužit k proměření těchto bodů a k jejich dobíjení nebo vybíjení - stimulační nebo vybíjecí funkcí mělo dojít k harmonizaci v drahách akupunkturního systému. Historka praví, že jednoho dne při ranním měření sebe sama si Dr. Voll zapomněl v kapse lék na slinivku břišní. Ta byla jeho dlouholetým problémem. Toho dne však měl hodnoty vyrovnané. Když se zamyslel nad příčinou, přišel na to, že se nechtěně léku dotkl. Zjistil tak, že pouhý dotek léku mění hodnoty v jím měřených bodech atudíž by bylo možné rozvinout další funkci přístroje - zjišťovat, který lék a které prostředky jsou pro konkrétního člověka a choroby dobré, ale dokonce i to, co se v organismu nachází,a to pomocí tzv. testovacích ampulí. Německé homeopatické firmy mu vyšly vstříc a vytvořily škálu diagnostických preparátů, které pak v lečbě používal a vytvořil tak velmi rozsáhlou Vollovu medicínu, jež se dodnešního dne praktikuje na celém světě přes značný a někdy velmi agresivní odpor akademických medicínských kruhů.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle článku MUDr. J. Jonáše v časopise Regenerace