Alternativní terapie

Každý, kdo chce ovlivnit své zdraví pomocí reflexní terapie, se především zaměřuje na přesnou lokalizaci reflexních plošek postižených orgánů.

Co mačkáme?

Podle čínské teorie jsou reflexní zóny nervovými body spojenými se vzdálenými orgány. Základy reflexní terapie vycházejí tedy z poznatku, že na všech zakončeních lidského těla existují reflexní plošky, odpovídající příslušným orgánům nebo oblastem těla. Reflexní zóny jsou po celém těle, ale nejúčinnější jsou na chodidle, které bylo odjakživa místem přímého spojení se zemí a reflexní terapie je prakticky jedinou oblastí, s jejíž pomocí člověk může ovlivnit své bytí a nebytí a vrátit se alespoň částečně ke svému postavení v přírodě a ke svému původu.

Provádění reflexní terapie na nohou vychází ze dvou základních předpokladů:

• podle dr. Fitzgeralda se lidské tělo dělí na deset podélných zón, které vedou ve stejných vzdálenostech od sebe přes celé tělo od hlavy přes všechny končetiny až po konce prstů na rukách a na nohách.
• podle H. Marquardtové se lidské tělo dělí na tři horizontální zóny, které jsou určeny kostrou chodidla a kosterním systémem těla.
  
  
  • První oblastí (I.) jsou všechna místa nad ramenním pásem, tzn. orgány krku a hlavy
    
  • Druhá oblast (II.), tzn. orgány hrudníku a horní část břicha, je ohraničena spodním okrajem žeber a nahoře okrajem první oblasti.
    
  • Třetí oblast (III.), tzn. orgány spodní části břicha a pánve je nahoře ohraničena okrajem druhé oblasti.

Spojitost reflexních plošek na chodidle s příslušnými orgány těla je vyjádřena spojitostí rastru na těle a rastru na chodidlech, tzn. stejným rozdělením chodidel na deset podélných a tři příčné zóny (viz obrázky). Plosky chodidel představují nejvděčnější oblast reflexních masáží, ale ve skutečnosti jsou velice účinné i reflexní plošky na nártech chodidel, na bocích chodidel i nad oběma kotníky. Platí zde několik zásad:

• Obě chodidla představují jeden celek, nesmějí se posuzovat jednotlivě, nebo využívat pouze jedno chodidlo.
• Každý orgán resp. oblast těla leží ve stejné části rastru jak na těle, tak i na chodidle
• Překrytí reflexních plošek na chodidle odpovídá vždy překrytí orgánů v těle.
• Orgány pravé strany těla jsou na pravé noze a opačně.
• Párové orgány (ledviny, vaječníky, nadledvinky atd.) mají své reflexní plošky ve stejných zónách vlevo i vpravo.
• Singulární orgány (játra, slezina atd.) jsou na straně jejich anatomického uložení.
• Orgány ležící blíže k přední části těla, tzn. směrem k břichu, mají své reflexní plošky na nártech chodidla. Orgány ležící blíže k zadní části těla mají své reflexní plošky na plosce nohy.
• U celé řady orgánů existuje tzv. křížový reflex, tzn. že masáž orgánu se provádí na opačné straně těla, než je umístěn vlastní orgán. Na tuto skutečnost bude vždy poukázáno.

Jak mačkáme?

Vlastní provádění masáže, neboli technika masáže, je pro efekt reflexní terapie rozhodující. Všechny pohyby musí být volné, plynulé a především musí respektovat stav tkáně. Mezi prsty ruky má dominantní postavení palec. Jediný je trojdimenzionální a je schopen vyvíjet největší tlak. Proto pro správné a účinné reflexní působení používáme především palce obou rukou. Ostatní prsty používáme většinou jako oporu nebo podporu, u hmatů klešťovitého charakteru zapojujeme vedle palce i ukazováčky. Základním předpokladem pro masáž jsou vždy pečlivě ostříhané nehty, především na palcích, ale i při kvalitně prováděné ohleduplné masáži může mít pacient někdy pocit, hlavně při intenzivním pocitu bolesti, že se nehtem mačká.

Každý přítlak se skládá ze dvou fází. Nejdříve palec lehce dosedne kolmo na pokožku a potom se uvolněně šroubovitým pohybem "zavrtává" do tkáně, přičemž postupně přidává na přítlaku. Stejně probíhá i pasivní postup z hloubky tkáně na její povrch při současném uvolňování palce. Tyto pohyby se systematicky a cyklicky opakují, přičemž se palec zároveň přemisťuje dopředu, ne více než o milimetry, při neustálém kontaktu s pokožkou ošetřovaného. Přítlak se řídí pacientovým stavem tedy i bolestivostí reflexních plošek. Podle toho se musí měnit jak přítlak, tak i jeho intenzita i způsob masáže.

V podstatě není pro stupeň a způsob provádění vlastní masáže nějaký universální návod. Obecným pravidlem je, že se nemá překročit hranice únosnosti bolesti. Ovšem každý člověk je jiný, s jinou reakcí na bolest i na dráždění. Zrovna tak nelze obecně určit délku jednoho přitlačení, rytmus a frekvenci masáže. Podle praktických zkušeností je při větším rozsahu masáže frekvence přítlaku asi čtyřicet za minutu. Při krátkodobých masážích, při první pomoci, při překonávání prudkých bolestí se doporučuje mačkat příslušnou plošku po dobu asi deseti až patnácti sekund. Při uklidňujících masážích, které se zásadně provádějí hlazením, je frekvence velmi malá. Rozhodující pro volbu masáže je vždy reakce pacienta. Při masáži reflexních plošek je rovněž důležité věnovat pozornost směru toku materiálu v těle, který musíme respektovat. Platí to především u močových cest (masírujeme od ledvin směrem k močovému měchýři) a tlustého střeva ( masírujeme od vzestupného, přes příčný a sestupný tračník a následně přes esovitou kličku až ke konečníku).

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle odborné literatury