9079065
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Urinoterapie očima lékaře

Urina není lék na jednotlivé nemoci, je to univerzální prostředek pro ozdravění celého organismu.  

Knížku o urinoterapii jsem se rozhodla napsat po diskusích kolem publikace Ing. J. Cingroše "Urinoterapie". Protože jsem cítila, že by u nás mohla být tato metoda předem zavržena a zatracena, přestože je známá několik tisíciletí, přestože je praktikována v současnosti, včetně klinických aplikací, přestože je bezpečná a v převážné většině případů pomáhá. K této léčebné metodě se u nás ve sdělovacích prostředcích vyjadřovali vesměs lidé, ať se jednalo o lékaře, nebo publicisty, kteří o ní nevědí vůbec nic. Nebylo s kým diskutovat, protože diskuse o problému vyžaduje být do problému zasvěcený a vynášený verdikt, že urinoterapie je šarlatánství, by měl být podložen aspoň znalostí problému. Tato publikace byla zamýšlena především pro vážně nemocné, kterým již klasická medicína nemůže nabídnout další léčbu, protože už vyčerpala všechny své možnosti a v tichosti je ponechává dožít poslední dny. Jsem přesvědčena, že jako lékaři nemáme žádné právo brát ani sebevážněji nemocnému naději, a že tuto naději urinoterapie úspěšně posílí. Naděje nesmí umírat dříve než nemocný. Přestože se lékař denně setkává s lidským utrpením, pokud není sám postižen, není schopen vcítit se do stavu vážně nemocného.

Urinoterapie je vynikající preventivní metoda a může ji samozřejmě použít i ten, kdo chce nemocem předcházet. Čtenář se dozví, jak se pravidelným proplachováním nosohltanu urinou zbaví rýmy a zánětů dutin, kloktáním angín, proplachováním dutiny ústní zánětů dásní a předejde zubním kazům, působeným mikroby. Je to metoda ozdravující organismus jako celek. Léčí kožní nemoci, napomáhá vyplavování usazenin z těla, odstraňuje patologické procesy z organismu.Postupně se zbavíme zbytků látek konečné bílkovinové výměny, jako jsou: močovina, kyselina močová, čpavkové soli a některé jiné látky, např. kreatinin (anhydrid kreatininu). Jeho původ je různý: endogenní (vnitřní) nebo exogenní (vnější). Endogenní se vyloučí jako bezprahová látka glomerulární filtrací. Exogenní kreatinin podléhá jednak glomerulární filtraci, jednak tubulární exkreci (na úrovni distálního tubulu). Dále se zbavíme konečných produktů uhlovodíkové výměny, konečných metabolitů tukové výměny, minerálních látek, které organismus nedokáže přijmout, protože změnily svoji strukturu tepelným zpracováním nebo jinou úpravou. Zbavíme se solí vápníku, kuchyňské soli atd. Mnohé je způsobeno nadměrným příjmem potravy, nesprávnou kombinací potravin, nesprávným sledem přijímaných potravin během jednoho jídla a nakonec nedodržováním biologických dob trávicích orgánů, zejména příjmem potravy na noc.

Urina není lék na jednotlivé nemoci, je to univerzální prostředek pro ozdravění celého organismu. Tím, že léčíme konkrétní nemoc, zbavujeme se však také v zárodku nemocí, které se ještě neprojevily. Organismus zbavujeme letitého nánosu v zažívacím traktu, cévách, orgánech, mozku, v buňkách a mezibuněčném prostoru. Zajistíme tělu dostatečný přísun živin a odplavení zplodin, vznikajících při metabolismu. Lidské tělo se skládá z buněk, které jsou ve vzájemném propojení velmi složitým útvarem s neobyčejně komplikovanou organizací subcelulárních jednotek. Je to mikrokosmos s překvapující infrastrukturou a proorganizovaností, s pokročilým systémem informací a zpětných vazeb. Proto jsem se rozhodla laickému čtenáři přiblížit vnitřní prostředí organismu a jeho udržování jednotlivými orgány. Trošku ho zasvětit i do tvorby hormonů v lidském těle a jejího řízení, protože v lidském těle všechno navzájem souvisí a souvislosti nelze opomíjet. Právě jejich narušení, které je převážně jen projevem a důsledkem letitého nahromadění nejrůznějších nespotřebovaných i odpadních usazenin (kyselin, solí, odumřelých tkání atd.), se projeví navenek nemocí.Praktická urinoterapie, obrázek se otevře v novém okně

Publikace by měla také vyprovokovat odborné lékařské kruhy, doufám, nejen k vyřknutí přídomků šarlatánství a úsudků typu "Já nevím, neslyšeli jsme o této metodě", ale také k tomu, zamyslet se nad ní a týmově se přesvědčit o její neškodnosti. Sama jsem se o urinoterapii doslechla od jednoho pacienta asi před deseti lety. Pátrala jsem v Univerzitní knihovně a v Lékařské knihovně několikrát, bohužel nenašla jsem nikde o urinoterapii ani zmínku. To bylo pro mne podnětem k dalšímu pátrání po zdrojích. Postupně jsem se přesvědčila, že toto téma není za našimi hranicemi tak zcela neznámé.

Nejpodstatnější zkušenosti s urinoterapií, které jsem v nejrůznějších pramenech nalezla, shrnuji v kapitole o její minulosti a současnosti. Vlastní praktické jádro knížky tvoří kapitoly o druzích uriny a o jejích aplikacích. Publikaci anglického urinoterapeuta první poloviny našeho století Johna Armstronga "Živá voda", která byla citována v mnoha písemných, převážně lékařských zdrojích, ze kterých jsem čerpala, se věnuji dost podrobně. Není to jen z úcty k jeho dlouholetým, vesměs pozitivním výsledkům. Byl to totiž především člověk, jenž své vědomosti a nezlomnou vůli věnoval nemocným, kteří již byli ošetřujícími lékaři odepsáni, protože klasická medicína neměla další možnost léčby. Obdivuji jeho na tehdejší dobu moderní názory. Dívá se na lidský organismus jako na celek. Objeví-li se nemoc, je nemocné celé naše tělo, postižení jednotlivých jeho částí nebo orgánů je jen důsledek. Gangréna u nemocného cukrovkou je důsledkem onemocnění celého organismu, od postižení cév, jednotlivých orgánů, přes imunitní systém. Tak bychom mohli dál rozebírat nejrůznější nemoci. Armstrong konzultoval své metody se známými lékaři v Evropě a Americe, uznával a podporoval jiné urinoterapeuty. Své poznatky jsem čerpala také od celé řady ruských autorů. O urinoterapii a o hladovění napsal v 90. letech několik publikací G. P. Malachov. Dalším zdrojem byla knížka L. Sosnovského a V. Mosienka "Urinoterapie včera, dnes a zítra". Studovala jsem velmi zajímavou knížku trojice ruských lékařů J. S. Nikolajeva, E. I. Nilova a V. G. Čerkasova "Hladovění pro zdraví". Profesor Nikolajev, nyní vedoucí interní kliniky v Moskvě, se věnuje problému léčebného hladovění přes 30 let. V roce 1963 vydal "Léčení schizofrenie dávkovaným hladověním", v současné době aplikuje hladovění při léčbě vnitřních nemocí. Publikace jsou to velmi zajímavé a jsou určeny lékařům.

Svou publikaci však začínám zcela záměrně tématem u nás neznámým, respektive prakticky nevyužívaným, jímž jsou biorytmy, předmět rodící se chronální medicíny. Proto nejdříve doporučuji k přečtení kapitolu o biorytmech, která vysvětluje aktivní a pasivní cykly - rytmy, probíhající v našem organismu. Většina procesů v organismu je synchronní s periodickými vlivy Měsíce, Slunce, Země a kosmu. Určitě si každý z nás povšiml, že jsou dny, kdy zvládne hravě fyzickou zátěž, zatímco v jiných dnech je tomu naopak. Je to tím, že se v organismu periodicky mění aktivita jednotlivých orgánů a systému. Protože biorytmů je mnoho, rozebereme nejdůležitější, týkající se lidského zdraví : na buněčné úrovni, na úrovni orgánů a na úrovni organismu jako celku, dále 24hodinové, týdenní, měsíční a sezónní rozdíly aktivity orgánů a systému. Všimneme si, jak jednotlivé biorytmy působí na fyziologické funkce, čím jsou ovládány, co potlačují a co posilují.

Kapitolu o léčebném hladovění, vysvětlující jednak hladovění o vodě a jednak hladovění o vodě a urině, jsem zařadila nejen proto, že urinoterapie s hladověním v různých literárních pramenech vzájemně úzce souvisí, ale zejména z toho důvodu, že jsem se sama přesvědčila o silném účinku hladovění na očištění organismu. Síla účinku hladovění není jen v délce hladovění, ale také v pravidelnosti. V závěru této publikace zhuštěně rozebereme podstatu a účinky léčebného hladovění, ačkoliv hladovění jako takové by si zasloužilo celou knihu. Hladovění "o vodě" je určeno tomu, kdo nepřekonal odpor k pití uriny. Pravidelné týdenní hladovění 24 až 36 hodin stačí, aby zbavilo organismus usazenin. A když změníme jídelníček a začneme včas, je to dostatečná prevence. K objasnění hladovění, doprovázeného jen pitím destilované vody, jsem vybrala knížku amerického dietologa Paula Bragga "Hladovění kvůli zdraví", který problému hladovění věnoval více než 50 let. Propagoval hladovění jako prevenci proti nemocem formou přednášek a psaním populárně zaměřených knížek. Nevěnoval se léčebnému hladovění u ne-mocných, i když sám se k této problematice dostal při léčbě své tuberkulózy v sanatoriu ve Švýcarsku. Podle mého názoru a vlastní zkušenosti poskytuje shrnutí Braggovy metody dostatečné poučení pro laiky, kteří mají zájem na svém zdraví pracovat. Je to vodítko ke krátkodobému hladovění v rozsahu 24-36 hodin až do tří dnů. Nemocné by měl vždy vést hladověním, pokud je delší než 3 dny, zkušený lékař, který má dostatečné vědomosti, nejlépe osobně získané hladověním. Hladovění o vodě s aplikací uriny je mnohem účinnější a je spíše určeno jako prevence recidiv zhoubného bujení po ozařování a cytostatické léčbě a jako prevence nemocí vůbec.Problematice léčebného hladovění se u nás patrně rovněž nikdo z lékařů nevěnuje. Hladovění je podobné tabu jako urinoterapie, naturopatie, homeopatie atd. Přesto jsem přesvědčena, že vinu na tom nenese apriorní zaujatost, ale nedostatek informací. Je ovšem s podivem, s jakou samozřejmostí uvádí doktor Bragg, že si před druhou světovou válkou léčil TBC plic ve Švýcarsku, kde hladovění vedli lékaři, od nichž se o této metodě dozvěděl.

Jsem si jista, že v blízké době se najde také u nás řada lékařů, přístupných jinému názoru než odsudku, kteří se nad urinoterapií a léčebným hladověním zamyslí.

"Je smutná epocha, v níž je jednodušší rozbít atom než předsudek". Albert Einstein

Zpracoval S. Flanderka, autor článku  MUDr. Vilma Partyková v časopise Meduňka

Vytvořeno 15.4.2012 13:51:57 | přečteno 9613x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load