9230314
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Podstata tibetské medicíny

Tradiční tibetská medicína (TTM) je vědou, uměním i filosofií.

Pět prvků

Tradiční tibetská medicína (TTM) je vědou, uměním i filosofií. K péči o zdraví používá holistický přístup. Je jedním z nejstarších systémů medicíny na světě. Podle teorie tibetské medicíny je všechno ve vesmíru vytvořeno z pěti původních elementů (prvků): sa (země), chu (vody), me (ohně), lung(větru) a namkha (prostoru). I když je těchto pět elementů odpovědných za tvorbu všech tkání tělesných buněk, každý element má specifický vliv:

  • sa (země - žlutá) se ve větší míře uplatňuje v tvorbě svalových buněk, kostí, nosu a čichu
  • chu (voda - bílá) je odpovědná za tvorbu krve, tělesných tekutin, jazyka a chuti
  • me (oheň - červená) vytváří tělesnou teplotu, pleť, oči a zrak
  • lung (vítr - zelená) formuje dýchání, kůži a dotyk
  • namkha (prostor - modrá) vytváří tělesné dutiny, uši a sluch

Tři energie

Tibetská medicína je svou podstatou blízká nejen medicíně čínské, ale především indické - ájurvédě. Je založena na nauce o třech vesmírných a zároveň tělesných energiích (tři tělesné šťávy), které jsou v ideálním případě ve vzájemné harmonii. Nazývají se lung, tripa a beken a do češtiny se obvykle překládají jako vítr, žluč a sliz/hlen. Tato slova označují poměrně složitý systém vlastností a projevů jednotlivých principů. Disharmonie těchto tří tělesných šťáv vede k energetické poruše a může vyústit v onemocnění.

  • Lung (vítr): představuje povahu prvku vzduchu. Je pohyblivý, dále drsný, mírný, chladný, jemný a tvrdý.Tibetská mandala Je zodpovědný za psychosomatické procesy v těle a je životní energií. Také umožňuje fyzické a mentální aktivity, dýchání, vylučování, řeč a způsobuje jasnost smyslových orgánů. Rozeznáváme pět druhů větru, z nichž každý sídlí na určitém místě v těle a má vlastní funkce. Jsou to udržující vítr (temeno hlavy), vzestupný vítr (hrudní kost), rozšiřující vítr (srdce), vítr doprovázející oheň (dolní žaludek) a vítr vyprazdňující (genitálie).
  • Tripa (žluč): představuje povahu prvku ohně. Je mazlavá, ostrá, štiplavá, horká a lehká. Tripa je odpovědná za hlad, žízeň, trávení a vstřebávání, látkovou výměnu, udržuje tělesnou teplotu, dává lesk pokožce a zajišťuje odvahu a vůli. Rozeznáváme pět druhů žluči: zažívací žluč (střed žaludku), žluč upravující barvu (játra), určující žluč (srdce), zraková žluč (oči) a očišťující žluč (kůže).
  • Beken (sliz/hlen): je ve své povaze studený. Je charakterizován olejovitostí, chladem, tíží, tupostí, pevností, hladkostí a lepkavostí. Rozeznáváme pět druhů slizu: podpůrný sliz (hrudní kost), rozkládající sliz (horní žaludek), sliz zažití (jazyk), uspokojující sliz (mozek) a spojující sliz (klouby).

404 nemoci

Podle textu Gjüži (Čtyři lékařské tantry) je hlavní příčinou problémů základní nevědomost, která dává vzniknout třem jedům: žádostivosti, nevědomosti a hněvu. Jejich kombinacemi vzniká závist, žárlivost a pýcha. Kombinacemi těchto šesti základních emocí vzniká 84 000 nejrůznějších rušivých emocí, které se projevují jako stejné množství disharmonií třech principů lung, tripa a beken. V textu se mluví o dvaačtyřiceti poruchách větru povstávajících z chtění, o šestadvaceti poruchách žluči povstávajících z hněvu a o třiatřiceti poruchách slizu povstávajících z nevědomosti. To je celkem sto jedna nemocí, které klasifikujeme podle čtyř hledisek: nemoci podmíněné karmou, nemoci způsobené duchy, nemoci tohoto života a nemoci mírné neboli povrchní. Takto dostáváme celkem čtyři sta čtyři nemocí.

Nemoci lungu

Nemoci lungu povstávají z touhy a žádostivosti neboli chtění. Žádostivost je hnutí mysli, která si chce přivlastnit to, o čem si myslí, že je příjemné, že to nemá nebo nevlastní, případně si chce udržet to, o čem se domnívá, že to vlastní a ovládá. Jakmile mysl tohoto svého cíle dosáhne, objevuje se nové přání a mysl pokračuje ve svém návyku chtít něco dalšího. Žádostivost vychází z nevědomosti, a to z předpokladu, že naplněním touhy dosáhneme spokojenosti nebo stavu štěstí. To však nefunguje. Naopak s každým dalším chtěním se tento návyk mysli pouze posiluje. Tak vzniká chamtivost a lakota. Nemoci lungu: bolest hlavy z napětí šíjových svalů, bolesti páteře a šíje, poruchy soustředění, přílišná hloubavost, roztěkanost, neklid, strach, rychlá změna názorů, vysoký krevní tlak, zácpa, průjem, únava, nespavost, studené ruce a nohy.

Nemoci tripy

Nemoci tripy povstávají z nenávisti a averze neboli hněvu. Hněv je hnutí mysli, které odmítá to, o čem si myslí, že je nepříjemné, že to nechce nebo se toho musí zbavit. Jakmile mysl tohoto svého cíle dosáhne, objevuje se nová averze a mysl pokračuje ve svém návyku odmítat. Hněv vychází z nevědomosti, a to z předpokladu, že zbavením se něčeho nebo únikem od něčeho dosáhneme spokojenosti nebo stavu štěstí. To však tímto způsobem není možné. Naopak s každou další averzí se zvyk mysli něco odmítat posiluje. Tak vzniká žárlivost a závist. Nemoci tripy: horečka, akutní zánět, infekce, hnisavé kožní projevy a oční infekce.

Nemoci beken

Nemoci beken povstávají z nevědomosti a zaslepenosti neboli zatemnění mysli. Nevědomost je tendence mysli nevidět věci tak, jak jsou, nebo nechtít je vidět jasně. Nesouvisí s inteligencí nebo chytrostí, ale s nedostatkem moudrosti. Hlavní příčinou nevědomosti je předpoklad existence skutečného, stále trvajícího a pevného já, které je středem všech ostatních jevů. Mysl doufá, že chráněním a posilováním onoho vysněného já získá spokojenost nebo trvalé štěstí. Toto já však není nikdy spokojené. Naopak s každým dalším popřením toho, jak věci jsou, se zatemnění mysli pouze zesílí. Tak vzniká pýcha a sobectví. Nemoci bekenu: slabost, malátnost, únava, ochablost, nadměrná potřeba spánku, pocit zimy, otoky kotníků a zápěstí, zahleněné průdušky, ucpané vedlejší nosní dutiny, chronický kašel, nadváha a mentální tupost.

Léčba nemocí a udržování zdraví jsou proto především záležitostí přivedení různých tělesných prvků zpět k rovnováze. Toho dosáhneme čtyřmi kroky postupné léčby. První dva kroky vnitřní léčby zahrnují změny v jídelníčku a změny v chování. Pokud se tyto první dva kroky ukáží neefektivními, předepisuje lékař bylinné léky, a v případě, že selže i toto, sáhne se k vnějším formám léčby, jako je přikládání baněk, moxování a další terapie. Nicméně žádný z těchto typů léčby nebude mít dlouhotrvající efekt, pokud nebude provázen duchovními přeměnami. Jestliže nevědomost a s ní související rušivé emoce uvnitř nás stále vznikají, dříve nebo později způsobí nemoc a vrátí nás zpět do utrpení cyklické existence.

Diagnostické metody

Pulsní diagnostika

Pulsní diagnostika je ze všech diagnostických postupů tibetské medicíny ten nejdůležitější. Odečítáním tepu pohmatem, který se většinou provádí na zápěstí pacienta, lékař určí stav šesti vnitřních orgánů, stav pěti elementů, pacientovu vrozenou konstituci (lung, tripa a beken), akutní, chronické a duševní nemoci, ale i počáteční stadia rakoviny. Občas se tepová diagnostika používá k předpovědím. Z tepu je možné zjistit vývoj událostí v rodině, kde se zdržuje host rodiny, kolik má rodina přátel a jakých, jak se vyvine střet s případným nepřítelem, jak bude probíhat porod, jaké jsou podrobnosti neobvyklých životních situací a zda se uzdraví nebo zemře nějaký člen rodiny. Nejlepší tibetští lékaři jsou schopni rozpoznat až čtyřicet tři různých tepů.

Diagnóza z moči

Posouzení moči pacienta je druhá nejdůležitější určovací metoda tibetské medicíny. Slouží k doplnění informací získaných během diagnostiky tepu. Moč se posuzuje třikrát: teplá, vlažná a po vychladnutí. Z barvy, výparů, bublin, pěny a pachu a dalších změn probíhajících různě rychle v čase je lékař schopen u pacienta rozpoznat nemoci třech principů, nemoci větru, chladu a horka, stav krve, otravu, nakažlivé nemoci, stav trávení a vznik nádorů.

Další diagnostické metody

Tibetský lékař upřesňuje celkovou diagnózu na základě dalších dílčích sledování. Provádí se diagnóza z jazyka, obličeje, držení těla a chůze. Lékař se při vyšetřování rozhodně neptá pacienta na zdravotní problémy tak, jak je tomu zvykem na Západě, ale sám pojmenuje všechny potíže, které pacienta k lékaři přivedly. Na závěr návštěvy se někdy pacienta dotazuje na stravu, chování a životní styl, ale spíše jen proto, aby potvrdil svá sledování a navržený způsob léčení.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková, zdroj www.tibetskamedicina.cz



Vytvořeno 25.11.2007 17:06:56 | přečteno 4241x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load