Dnešní civilizace dosáhla svého rozvoje moderní technikou, ale na úkor životního prostředí naší planety, kterou bezohledně ničí. Duchovní rozvoj ale nedrží krok s rozvojem techniky a s mnoha jevy, které k nám přicházejí, si dnes nedovedeme poradit. Zjednodušený scientismus 19. století nedokáže uspokojivým způsobem vysvětlit problémy moderního člověka a ten je proto obvykle rozpolcený: na jedné straně používá úspěšně mnoha výdobytků techniky, na druhé straně je mu už oblast živé přírody často dostupná jen na úrovni fenoménů neživé hmoty, na kterou se dnešní oficiální věda snaží redukovat ve svém materialismu jak život, tak i lidskou mysl, lidskou duši a ducha.

Co se skrývá pod názvem "Anthroposofie"?

Na tuto otázku není zrovna snadné najít rozumnou odpověď. Zdrojem objektivních informací by měly být encyklopedie, ale nalistujete-li si v nich (aspoň v těch našich) heslo "anthroposofie" nebo to, které pojednává o jejím zakladateli, Rudolfu Steinerovi, dozvíte se o nich velmi málo, pokud jsou vůbec hesla prezentována. Navíc ji hodně lidí zaměňuje s antropologií.

Antroposofie vznikla ve 20. století, a bývá proto někdy řazena k novým duchovním směrům, které se někdy házejí do jednoho pytle a připisují se jim sektářské rysy. Rozumíme-li sektářstvím náboženský extremismus s totalitními tendencemi, musíme konstatovat, že něco takového je antroposofii zcela cizí. Antroposofie chce být, jak naznačuje její název, moudrostí o člověku. Je však jiným druhem poznání než klasická filozofická antropologie. Označuje se za duchovní vědu. Podle vyjádření samotného Steinera:

"Anthroposofie chce především být poznáváním duchovního světa, a to takovým, že se může směle postavit po bok dnešní velkolepé přírodní vědě. Této přírodní vědě chce se postavit po bok jak vědeckou svědomitostí, tak tím, že ten, kdo chce anthroposofii nejen vážně do své mysli přijmout, nýbrž ji vybudovat, musí především projít všemi přísnými a vážnými metodami, kterých dnes užívá přírodní věda".

Vědecké, filozofic Steiner Rudolf-antroposofie ky interpretované poznání člověka tedy Steiner a jeho následovníci respektují, ale domnívají se, že jsou oprávněni doplnit je údaji, jež poskytuje nadsmyslové vnímání duchovní skutečnosti. Nepochopili bychom však antroposofii dobře, kdybychom si napřed nevšimli středoevropské kulturní situace, jež ji spoluutvářela a na niž tvořivě a kriticky odpovídá. Steiner záhy po studiích pracoval v Goethově a Schilerově institutu ve Výmaru a byl přizván k redakční práci nad jeho spisy. Goethe byl pro něj především reprezentantem alternativní vědy, který stavěl proti moderní matematizované přírodovědě metodu trpělivého a bdělého pozorování všímajícího si jemných detailů a pronikajícího do hloubky skutečnosti a Steiner převzal i jeho světový názor. Anthroposofie byla také podnícena způsobem, jak Goethe pozoroval život rostlin, život zvířat v jeho proměnách a pro Steinera byl i "osobností, která sklenula most od poznání k umění". Svědčí o tom výňatek z jeho projevu v roce 1923:

"Ze svého uměleckého přesvědčení řekl Goethe tuto krásnou větu: "Umění je zjevením skrytých přírodních zákonů. které by se bez tohoto umění nezjevily". Jinými slovy: Goethe věděl, že ve skutečném poznání uchopujeme duchovní působení a dění, které pak zasazujeme jako sémě do hmoty, ať už jako sochaři, hudebníci nebo malíři. Goethe věděl, kterak je fantazie jakýmsi libovolným promítáním toho, co v čisté podobě může člověk prožít svým duchem".

Proto se v antroposofii ozývají podněty z Goetheovy filozofie přírody, ale i Fichteovy filozofie svobody (zaujalo jej jeho zdůraznění Já, které předchází vší skutečnosti, určuje samo sebe a je tedy svobodné) a pozdního Schellinga, u kterého nachází vyrovnání a sjednocení ducha a přírody. Anthroposofie vešla do světa jako něco opravdu nového, ale lidská setrvačnost člověka svádí, aby se snažil pochopit cokoli nového pomocí pojmů, které si už předtím osvojil. Kombinuje tedy své staré pojmy tak dlouho, až se mu zdá, že do nich polapil to nové:

Steiner přece mluví o reinkarnaci? Aha, to známe, v tu přece věří buddhismus! Takže už víme: "Z buddhismu převzal Steiner myšlenku reinkarnace." Že Steiner chápe myšlenku reinkarnace úplně jinak než buddhismus? Že ta myšlenka má i v Evropě bohatou tradici (Pýthagorás, Platón, gnostikové, Giordano Bruno, Voltaire, Kant, Goethe…také Dobrovský, J. Ev. Purkyně, Březina…)? To nás nemusí zajímat!
Nebo:
Steiner mluví o lidském Já jako o duchovním centru člověka. Odkud to asi má? Aha, o lidském Já přece mluvili Fichte, Schlegel, Novalis? Tedy: "Z idealistické filosofie převzal Steiner své pojetí lidského Já." Když víme, odkud to má, pak není důvodu se dál zabývat tím, co o lidském Já říká…

Takže nakonec zjistí, že Steinerovo učení je násilný slepenec buddhismu, platonismu, gnóze, křesťanské mystiky, rosikruciánství, idealismu a přírodních věd 19. století. Jenomže - cožpak je vůbec možné vytvořit nějaké "učení" takovým slepováním? A mohl by takový slepenec mít příznivý vliv na pedagogiku, zemědělství, lékařství, různé umělecké obory a nejenom je?

Anthroposofie nemá nic společného s takovými dohady. U jejího zrodu bychom našli především Steinerovu knihu "Filosofie svobody" (1893/4), výsledek skoro puntičkářského pozorování duševního života. Dovozuje v ní, že člověk si může uvědomit nezávislost svého aktivního myšlení na čemkoli jiném - na smyslových dojmech, pocitech, přáních, na dědičných vlohách, mozkových buňkách, tedy i na složení genomu. Steiner ovšem mluví o myšlení aktivním, ne o samočinně se vynořujících představách, asociacích, přejímaných úsudcích! To byla první fáze anthroposofie: zvěst o tom, že lidský duch není závislý na tělesném organismu, že má možnost se projevovat svobodně, a proto také odpovídá za své činy.

Druhou fází anthroposofie signalizují knihy "Theosofie" (1904). "O poznávání vyšších světů" (1904/5), "Tajná věda" (1910). Obsahují údaje, o nichž Steiner uvádí, že pocházejí z nadsmyslového vnímání, ale obsahují také návod, jak člověk může dospět krok za krokem až k takovým poznatkům. Obsahují i výzvu, aby čtenář tyto poznatky prověřoval trpělivým, nezaujatým pozorováním smyslového světa a vlastního života a tak se uspokojivě přesvědčil o jejich správnosti.

Základem Steinerova obrazu světa je pojetí člověka jako trojčlenné bytosti, složené z těla (spjatého s fyzickým světem), duše (jakožto orgánu vědomí a vnitřního, subjektivního prožívání) a ducha (jakožto orgánu nadosobního, objektivního prožívání, jehož nejnižším stupněm je už objektivní myšlení). Ve dne je duševně-duchovní podstata člověka spojena s tělem a opotřebovává je, ve spánku opouští tělo a dlí v nadsmyslové oblasti. Tím mj. umožňuje regeneraci tělesného života. Při umírání se uvolňuje z těla navíc ještě organismus jeho životních sil. Duch člověka pak zpracovává výtěžek života a připravuje se na další vtělení a opětovnými životy se má dopracovávat stále větší samostatnosti. Jestliže v dávné minulosti byl ještě veden a inspirován vyššími bytostmi, má se v budoucnu stát svobodným spolupracovníkem bohů. Na své vývojové cestě prochází člověk konfrontací se silami zla. Zlo se podle Steinera projevuje dvojí protichůdnou tendencí: buď k beztvarosti, bezuzdnosti, rozplývání - tendence "luciferská"; nebo k strnulosti, nehybnosti, tvrdosti - tendence "ahrimanská". Na stranu luciferskou patří v citech se rozplývající mystika, jednostranné idealistické horování, pohrdání pozemskou realitou, na stranu ahrimanskou rozumářství, puntičkářství, materialismus. Opakem zla není dobro, nýbrž protichůdné zlo, kdežto dobro tvoří "zlatý střed" mezi oběma krajnostmi. Např. Goetheánum hospodárnost je středem mezi marnotratností a lakotou, statečnost středem mezi ztřeštěnou odvahou a zbabělstvím apod.

Ve třetí fázi přinesla anthroposofie nové podněty do oblasti umělecké. Vzniklo nové pohybové umění, tzv. "eurytmie", nový "organický" styl v architektuře (např. sídlo anthroposofické společnosti - Goetheánum), jakož i řada prvků, která obohatila ostatní umělecké obory.

Konečně ve čtvrté (poválečné) fázi se anthroposofie snažila prokázat svou hodnotu v mnoha oborech praktického života:

Především v pedagogice (1919), kde Steiner požadoval důsledné respektování vývojových fází dítěte. Přináší-li učitel dítěti vstříc jenom ty obsahy, pro něž vnitřně vyspělo, osvojí si nakonec potřebné poznatky a dovednosti mnohem rychleji, než když ho od začátku zahlcuje co největším množstvím vědomostí.
V přednáškovém kurzu o zemědělství (1924) Steiner předpověděl hrozící degeneraci polních plodin (pšenice, brambory) v důsledku vymrskání půdy umělými hnojivy k co největším výnosům. Ale Steiner počítal i s tím, že přelidněný svět nevystačí s tradičními přírodními hnojivy. Ukázal možnost nového způsobu zkvalitňování půdy organickými přísadami, zpracovanými zvláštním způsobem a působícími asi jako droždí v těstě.
Podobně inspiroval lékařství a farmacii, léčebnou pedagogiku, stejně jako uspořádání společnosti (zásada tzv. sociální trojčlennosti) a jednotlivé obory vědeckého bádání atd.

Anthroposofie tedy není filosofický systém, ani nové náboženství, ani tajné učení pro zasvěcené, nýbrž všestranná snaha spojit lidstvo novým moderním způsobem s vyšším světem a tak před ním otevřít nové perspektivy.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle odborných podkladů:

článek I.O. Štampacha v časopise Dingir 2/2000

www.athroposof.org
Jan Dostal v časopise Dotek, zdroj: www.casopisdotek.cz

Náhled pro tisk

Vytvořeno 22.3.2006 16:14:20 | přečteno 2857x | Ing. Tatiana Flanderková