O tom, že fenomén bioenergetického vyzařování patří mezi jevy, jejichž existence je potvrzena vědeckými důkazy, je všeobecně známé. Co tedy tedy člověka stále nutí, aby se otéto skutečnosti přesvědčoval? Možná je to touha sáhnout si na zhmotnělou podobu neviditelného. Pokud s námi tuto touhu sdílíte, nabízíme vám jedinečnou možnost: zkonstruujte si jednoduchý přístroj, kterým budete moci zachytit zářivé barvy své aury.
Kirliánova fotografie
Každý, koho fenomén aury oslovil, zná snímky Semjona Kirliana - ostatně žasl nad nimi celý svět. Semjon Kirlian koncem 
třicátých let minulého století objevil způsob fotografování aury - jak to často u významných objevů bývá - docela náhodně. Všiml si totiž slabých světelných výbojů, k nimž docházelo mezi kůží pacienta a elektrodou, kterou mu na tělo přikládali lékaři při léčbě elektrickými šoky. Spolu se svou ženou Valentinou se po dvacet let snažil proces fotografování aury ve vyskofrekvenčním elektrickém poli přivést k dokonalosti. Jejich snaha byla nakonec korunována úspěchem. Unikátní fotografie dokazovaly, že organismy jsou obklopeny zářivým obalem. Postupem doby se podařilo odhalit a dokázat, že se záření zdravých rostlin liší od záření rostlin nemocných. U lidí se aura různí podle duševního stavu. Kirliánovi soudili, že záření zachycené na filmu nezávisí na elektrických charakteristikách fotografovaného předmětu. Vladimír Iňušin šel ještě dál a vyslovil riskantní hypotézu, že zářivý obal fotografovaných těl odpovídá jejich "životní energii". Své tvrzení dokládal efektem "ducha", fenoménu, který například umožňoval fotgrafovat i auru ustřiženého listu. Unikátní fotografie nadchly i mnoho odborníků ze Západu, zabývajících se parapsychologií. Přitom stejně jako u mnoha jiných zázračných objevů je princip fotografování poměrně jednoduchý.
Jak na to?
K sestavení přístroje manželů Kirliánových nepotřebujete fotografickou kameru. Podstatou celého procesu je vytvoření silného elektrického pole, do něhož vkládáme jak předmět, jehož auru chceme fotografovat, tak film. Záření vyvolané vlivem tohoto pole se pak zachytí na film. K sestrojení přístroje Kirlianových budete potřebovat:
-
zapalovací cívku z automobilu
-
desku na tištěné spoje o velikosti přibližně 18 x 25 cm
-
tři metry izolovaného měděného drátu o průměru 1 mm
-
zdroj elektrického proudu - buď dva devítivoltové články spojené do série (viz obrázek) nebo baterie či transformátor poskytující elektrický proud o napětí mezi 12 a 24 V
Nyní máte připraveny všechny komponenty. Můžete je tedy začít propojovat podle schématu, které je naznačeno na obrázku.
Stáhneme izolaci z části drátu o délce 1m a takto upravený drát navineme na plastovou trubičku o průměru 3 mm. Zbytek drátu rozdělíme na 4 kusy. Všechny konce obnažíme, odizolujeme. První kus vysokofrekvenčního vodiče napojíme jedním koncem na vysokofrekvenční výstup zapalovací cívky a druhý konec důkladně připájíme na kraj měděné vrstvy desky na tištěné spoje. Deska musí ležet měděnou stranou dolů. Napájení vysokofrekvenční cívky zajistíme zdrojem elektrického napětí tak, že k záporné svorce cívky 'označeno -) připevníme jeden konec vodiče a druhý konec připájíme k zápornému pólu spojených článků. Na kladný pól článků připájíme další vodič, který druhou stranou připájíme k vodiči navinutému na trubičku, tak jak je to naznačeno na obrázku. Poslední kus vodiče připevníme ke kladné svorce cívky, označené + a druhý konec necháme volný. Funkčnost vyzkoušíme tak, že položíme prst na desku na tištěné spoje (deskaje položena měděnou stranu) a volným koncem drátu rychle přejíždíme přes drát navinutý na plastikové trubičce. Pokud je přístroj správně sestavený, cítíme slabé brnění způsobené vysokým napětím vycházejícím ze zapalovací cívky.
Fotografování
Abychom
mohli fotografovat, musíme mezi fotografovaný předmět a desku na tištěné spoje vložit film. Nejlepších výsledků dosáhneme, když budeme fotografovat přímo na negativ. Proto si vyrobíme pouzdro z černého krycího papíru (stačí rozměr 52 x 7,5 cm). Papír přeložíme napůl, černou lepící páskou spojíme oba kraje a bílou tužkou jej rozdělíme na dvanáct okének po 4 cm. Okénka pro lepší orientaci očíslujeme. V naprosté tmě vsuneme film (doporučujeme citlivost nejméně 400 ASA) do pouzdra, konce uzavřeme klipsy nebo kancelářskými svorkami. Pak můžeme s negativem pracovat za plného světla. Umístíme film na desku na tištěné spoje, na první okénko filmu pak položíme jeden z našich prstů, nebo předmět, který chceme fotografovat a několikrát přejedeme volným koncem drátu vycházejícím ze svorky zapalovací cívky přes drát navinutý na plastikové trubičce. Tak uzavřeme okruh, v němž zapalovací cívka vytvoří vysoké napětí. Poté, co exponujeme všechna okénka, dáme film vyvolat.
Zpracovala Ing. Taiana Flanderková, zdroj časopis Magazin 2000
