9098499
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Historie diagnostiky podle jazyka

Vzhled jazyka má úzký vztah k různým stavům nemocí definovaných moderní západní medicínou.

Něco z historie diagnostiky podle jazyka

Diagnostika podle jazyka je jednou z nejcennějších metod čínské medicíny. Naučit se její základní prvky je prý relativně jednoduché, ale stejně jako u mnoha dalších aspektů čínské medicíny (a nejen u ní) je nutno neustále je obohacovat klinickou praxí. Krása diagnostiky podle jazyka spočívá v její jednoduchosti a okamžitosti. Vyšetření jazyka je schopno ihned upozornit na hlavní patologický proces. Je nedocenitelný pomocník při odhalování silných duševních pohnutek, ovlivňujících stav pacienta, při rozlišování hlavních a vedlejších prvků složité poruchy a při výběru vhodné metody bylinné lečby, samozřejmě v rukou odborníka. Další předností diagnostiky podle jazyka je její hodnota při diagnostikování sebe sama. Nemocní jsou po opakovaných návštěvách u praktika čínské medicíny často fascinováni svým jazykem a začínají ho sami sledovat, jak se mění ze dne na den, což významně přispívá ke včasnému záchytu a léčbě některých stavů.

Rozptýlené zmínky o diagnostice podle jazyka nalézáme již ve Vnitřní knize Žlutého císaře, což je nejstarší klasický spis čínské medicíny pocházející údajně z období kolem roku 2700 př.n.l. Diagnóza tehdy byla prováděna především podle tvaru jazyka a jeho vzezření bylo posuzováno společně s pulzem a diagnostikou tváře. Již tehdy se však objevovaly odkazy i na barvu povlaku jazyka, takže např. žlutý povlak na jazyku již tehdy spojovali lékaři s horkostí.

V období největší popularity buddhismu v Číně, tzn. kolem roku 600 - 900 n.l. došlo v oblasti medicíny k důležitému vývoji. Byla např. založena Císařská lékařská univerzita, která podporovala klinickou aplikaci akupunktury a léčbu bylinkami. Řada prací z této doby zpracovávaly vztahy mezi tvarem jazyka, jeho barvou a povlakem ve spojení s povahami nemocí. V dalším období (asi 960-1230 n.l.) diagnostika podle jazyka přitahovala pozornost mnoha lékařů, postupně se stala samostatným předmětem studia a později (asi v letech 12870 - 1370) se stala samostatným oborem lékařského studia. Objevilo se mnoho důležitých knih, které se staly základem všech následujících textů pojednávajících o diagnostice podle jazyka.

Během panování dinastie Ming a Čching v letech 1368 - 1911 byla jednou z nejvýznamějších kniha "Základní metody pozorování jazyka a nemocí ze zranění chladem", která popisovala 135 typů jazyka a stala se určitým dogmatem své doby. Později se však ukázalo, že nelze použít některé předpisy z této knihy pro určité nemoci způsobené útokem vnějšího horka. Na toto téma byla potom zprácována řada knih, ve kterých došlo k postupnému publikování výsledků podrobného zkoumání jazyka a vlivů, které se na něm projevují.

V období Čínské republiky (1911 - 1949) nastal totální propad čínské medicíny a její provozování bylo téměř zakázáno. Tradiční čínská medicína se stala předmětem pohrdání ze strany třídy lidí, kteří měli západní vzdělání a přežívala pouze na vesnicích. Výsledkem byl minimální příspěvek k vývoji tradiční čínské medicíny. Od založení Čínské lidové republiky v roce 1949 nastalo nesmírné zlepšení v oblasti zdravotnictví a tradiční čínská medicína prožívá svou renezanci, s vyjímkou let 1966 -1976 v období Kulturní revoluce. Bylo vydáno mnoho nových knih o diagnostice podle jazyka (nejvýznamnější jsou "Diaognostika podle jazyka v čínské medicíně" a "Čínská lékařská diagnostika") a díky spolupráci s moderní západní medicínou vzniklo také mnoho studií, které ukazují, jak úzký vztah má vzhled jazyka k různým stavům nemocí definovaných moderní západní medicínou.

Diagnostika jazyka z pohledu kondice

Tvar jazyka se mění podle typu jednotlivce:

  • Široký jazyk s kulatou špičkou vytvořila dítěti matka během těhotenství tím, že jedla potravu spíše rostlinného původu. Tělesná i duševní kondice takového člověka je obvykle harmonická, jemná a povaha je plná pochopení.
  • Üzký jazyk se špičatou špičkou vyroste v případě, že během těhotenství měla matka v potravě hodně živoJazykčišných výrobků. Takové dítě pak má sklon k nepružnosti a to v tělesném smyslu. Duševní kondice takových dětí se vyznačuje agresivitou, nepříjemností a omezeností ducha.
  • Jazyk s děleným koncem, je znamením, že mazka se živila velkým množstvím živočišných produktů a zároveň přijímala potraviny říše rostlinné, a to v syrovém stavu. Takový jazyk je znamením nerozhodnosti a proměnlivého charakteru.
  • Plochý jazyk naznačuje schopnost dobře se harmonizovat s prostředím. Mají ho lidé, jejichž matka se v těhotenství živila stravou sestavenou na základě obilovin a zelenin a také lidé, kteří se pak takto živili v době růstu.
  • Silný jazyk vzniká tím, že dítěti bylo v období embrionálního vývoje dodáváno prostřednictvím matčiny potravy příliš mnoho živočišných produktů, bílkovin a tuků, popřípadě že tyto potraviny byly konzumovány v nadměrném množství také během růstu. Takový jazyk je známkou charakteru spíše aktivního až agresivního a nepříjemného.

 Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle odborných materiálů.

Vytvořeno 9.2.2006 14:19:01 | přečteno 5053x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load