Alternativní terapie

Každá planeta se skládá z ducha, duše a hmoty - těla. I symbolika všech planet je tímto obsažená. Tak, jako máme rozvinuté aspekty, můžeme mluviti o planetách a jejich symbolech. Slunce, to je kruh a zárodek, který nosíme všichni lidé v sobě, to je ta tečka v kruhu. Je to jako vajíčko s hlavičkou spermie, která ho oplodnila. Měsíc je jako odraz Slunce, odraz jeho citů, které neprojevuje navenek. Fáze měsíce, 28 stanic, jsou pojmenovány a každá má svůj význam. Je to duch, který vychází z prapodstaty, Boha, část celku. Podobný duch a hmota vychází i z Plutonova člunu. Nejstarší symbolem byl ležatý Měsíc a kruh, jako vycházející duch a z něho hmota. Když si vybereme symbol Merkura - je to polokruh Měsíce, kruh Slunce a kříž hmoty. Vidíme symbol - rozum z ducha dostává duše a to vše tlačí na tělo a rozvíjí v člověku myšlení. Venuše opačně. Tam máme jedině ducha a ten tlačí k Zemi, je propojený s tělem, se Zemí, tam jsou všechny rozkoše, instinkty a tam potom rozum odchází.

Astrológie nás učí svojí symbolickou a analogickou řečí poznávat souvislosti mezi naším životem a hvězdnými konstelacemi. Tato nejstarší nauka nás přivádí zpět ke hvězdám, k pokoře a evědomění si, že člověk je jen nepatrnou částečkou vesmíru. Vědecký materialismus nás vmanipuloval do dilemy, že člověk stvořil Boha a ne Bůh vesmír. To mluví samo za sebe o lidské pýše a nadutosti. Akt tvoření, lásky, plození a rození - to vše je matérie. To ostatní - jak k tomu na základě svobodné vůle, citů a karmy dochází, to je ta duchovní a podstatná stránka v celém vesmíru. A to jsme právem nazvali osudem člověka, národů a celého světa na Zemi.

Trochu více k osudu

Osud si člověk vybral sám, už v ráji, protože chtěl poznat dobro i zlo...Dopustil se hříchu...? Udělal tak přece z vlastní svobodné vůle mezi polaritou věčného dobra a zla, kterými byl od prvopočátku obklopený a pokoušený...Vždyť nakonec dostal tělo, rozum i duši - byl stvořený k obrazu Božímu. Tím se vlastně stalo, že ve své nevědomosti, ale vlastním rozumem rozhodl, že nechce být nikým manipulovaný a fatálně, nečinně čekat, co mu přinese zítřek. Hřích (ne sexus) - to byla akce člověka a vyhnání z ráje - to byla akce Boha. Ten dědičný, mýtický hřích je vlastně karma člověka a planety Zem, čili náš osud. Karmický zákon příčin a následků je tou božskou spravedlivostí a prvním zákonem vesmíru...Protože zlo se šíří světem nesprávným uvažováním člověka a celého lidstva. Zlými myšlenkami lidí mohutní na Zemi zlo, vzniká nepřátelství mezi zeměmi, národy a odtud je již jen krůček k válkám a nepopsatelným hrůzám. Avšak toto zlo je i v rodinách. Mezi rodiči a dětmi panuje rozpolcenost, nevraživost, nejednotnost, často nenávist a to vše vede až k vraždám...A když ne zbraněmi, tak slovy bije člověk toho druhého - závidí, nepřeje, nepomáhá, proklíná, kuje pomstu...Všechny tyto zlé pocity a myšlenky vytvářejí neviditelné kmitání, které váže lidi a jejich duše na tento svět - planetu Zem.

Připomínám, že Karma je duševní vina vytvořená z příčin předcházejících životů duše každého člověka za jeho protizákonné myšlení a jednání. Každý si to může přečíst v Bibli - dialog Hospodina s Kainem předtím, než zabil bratra Ábela...Nepochopil, jako převážná část lidstva! Ježíš Kristus se dobrovolně inkarnoval na tuto planetu - na však proto, aby vykoupil celé lidstvo z hříchu, protože kdyby to byla pravda, hřích by tu již nebyl...Po smrti vstal z mrtvých, aby demonstroval lidstvu, že život existuje dále - tak nám dal smysl a vědomí, že nežijeme na tomto světě jen jednou...A právě to je, i když nepochopená, ale stále šance pro celé lidstvo!

Pokračování příště.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle rozhovoru Nataši Vámošové ve slovenském časopise Vitalita