9094346
ENDEFRRU
Přihlášení Cookies

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

O karmě a osudu

Pokračování rozhovorů se slovenským astrológem Františkem Šteffkem.

V 1. knize Mojžíšově - Genesis, Knize zrodu, se píše:

"Učinil tedy Bůh dvě veliká světla: větší světlo (Slunce), aby vládlo ve dne a menší světlo (Měsíc), aby vládlo v noci. Učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy....budou na znamení času, dnů a let".

Tato světla dne a noci uvádějí do pohybu dřímající osud člověka. Hvězdy jako symboly zapisují osud člověka, čili ovlivňují, ale nedonucují člověka k ničemu a vůbec ne k fatalitě, protože Bůh dal člověku s duší i část svobodné vůle - rozum a tím i samostatné rozhodování. V opačném případě by neměl sebevývoj člověka vůbec smysl a Bůh by, ke svému obrazu, jednoznačně stvořil poslušného robota - otroka a ne člověka se živou duší ...! Oba Boží "nástroje" mají své samostatné určení a poslání, aby se zachoval trvalý soulad a nepřetržitý život na Zemi. Milosrdenství a moc Stvořitele jsou nekonečně spravedlivé.

Ale kvůli jednotlivcovi i národu nemůže Stvořitel dělat vyjímky. Právě tuto jeho spravedlivost zastupuje karma a osud. Osudem člověka je dospět k posmrtné dokonalosti. Karma se vztahuje na pozemský svět - proto je ve sféře duševní (vývoj) měnitelná, ale ve sféře fyzického trestu (degenerace těla nebo chorob) je neměnitelná. Fyzická karma posouvá vědomí člověka k poznání, proto nemůže člověk zabloudit. Vzájemné aspekty planet v horoskopu poukazují na "trest" (úlohy) a celková konstelace nejen na karmickou vinu, ale i na možný vývoj - duchovní změnu a tím i na částečnou změnu těžkých následků, když člověk pohopí a činí na vědomé úrovni. O návratu ke Stvořiteli tedy rozhoduje jen svobodná vůle člověka.

Ne každý se dovede smířit s tím, že se rodíme na různé startovací čáře, někdo je na tom lépe, jiný hůře.

Každý z nás přišel na svět s dluhem - s větším či menším karmickým zatížením. Jak řekl Kristus: "...do posledního groše splatíšDřevoryt-W.Cuningham,1559 svůj dluh...". Nádeník splácí svůj dluh těžkou fyzickou prací, inteligent přemýšlením a často úplným vyčerpáním, lenivec zase těžkopádným myšlením a neplodností života. Jeho duševní vývoj je v latentním stavu, proto má oslabený vztah k práci a otupeného ducha. Je uzavřen v pancíři, který mu brání radovat se z práce a užitečného jednání. Dluh lenivce se velmi těžko splácí i když takovýto člověk nedělá v podstatě nic. Zdánlivě se má podle všeobecné mínky dobře, ale ve skutečnosti je to ubožák vyloučený ze společnosti, z vývoje a pokroku světa i ze zájmů budoucích a tvořivých bytostí. Zloděj též splácí svůj dluh i když také nepracuje - používá všechny materiální výhody na úkor svých bližních. Jde o chorbný jev, který jej pronásleduje v průběhu mnoha životů. Takový člověk byl v dávných dobách panovníkem. Okrádal lidi a tím okrádal i vlastní osobnost. Dokonce trestal za to,co nyní dělá sám. Stavěl věznice, mučírny, podpisoval nespravedlivé zákony. Jeho duch se neustále zatěžoval. Karma odplaty jej potom vedla během mnohých životů do věznic a na popraviště, které kdysi sám budoval a musel respektovat zákony, které kdysi diktoval. I lichvář si musí splatit svůj dluh, který je obrovský. Je zatížený chorobou lakomství, shromažďuje mrtvou hmotu (zlato, peníze, majetky), aby uspokojil svého nenasytného ducha a kamenné srdce.

Řeknete si , odkud se vynořují takoví lidé, kterými se hemží lidská společnost v každé době? Mnozí se zase domnívají, že na vině jsou války, nedostatek...To je však omyl! Oni sami vyvolávají války. Ale všechny hříchy podléhají zakonné kontrole, zpětné vazbě (karmě a aosudu), která má pevný, hierarchicky předurčený cíl - rozvoj a zánik. Když byl člověk někdy králem, politikem, knězem a vedl svůj lid, národ, ověčky k dogmám - tak so zatížil svoji duši kolektivní karmou - karmou celého národa. Takový člověk si může být jistý, že v následující inkarnaci bude žít jako žebrák, tulák, v zaostalé zemi. Buide prosit o chléb, bude trpět nemocemi, případně okusí život jako mentálně postižený, nebo se narodí jako člověk, který si musí vytrpět duševní muka, stavy deprese, krize...Bezvýchodnost situace jej může dohnat až k sbevraždě. Ale ani tou neunikne karmickému osudu, protože ve vyšších dimenzích Ducha není úniku. Naopak, sebevrah uvalí na sebe i trápení pozůstalých...Existuje množství příčin a následků i kolektivní příčiny stejně myslících a jednajících osob, které hlásaly dogma, propagovaly faleš a vydávaly ji za realitu a součást náboženské víry, nebo politické ideologie. Tak vznikla vina kněžstva, představitelů vlád jednotlivých států, stoupenců sekt, ale i dělníků, rolníků, lesníků, lovců zvěře, ekologů, ekonomů, vědců atd. Sled příčin a následků - to je naše planeta Zem. Lidé stále diktují nespravedlivé zákony a píší nové paragrafy. A jsou stále ti stejní lidé...Karma vrací a zpomaluje postup vpřed. Spravedlivost přichází pomaleji, a proto hodně postižených lidí ztrácí důvěru ve Stvořitele (není jím ten kostelní bůh!) i v sebe. Extrémy a deprese duše jsou zákonité jevy na potrestání těla. A svědomí člověka, to dává duši neustále podněty k odčinění viny.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle rozhovoru Nataši Vámošové ve slovenském časopise Vitalita.

Vytvořeno 2.12.2007 11:06:36 | přečteno 2692x | Ing. Tatiana Flanderková
 
load