Astrologie není pověra.
Že je astrologie pověra, si dnes myslí hodně lidí, protože ji znají pouze z krátkých horoskopů v novinách. Ty ovšem ve skutečnosti nemají z astrologií nic společného a dalo by se říci, že to je jenom jakási společenská hra. Je třeba si uvědomit, že počátky astrologie se datují do doby před více než 8000 lety a že tento obor neustrnul a neustále se vyvíjí.
Výzkumy jistého profesora psychologie na Sorbonské univerzitě v Paříži prokázaly, že postavení planet při narození člověka souvisí s jeho osobností. Za významnou rovněž považuji práci dr. Hanse Jürgena Eysenka a Davida Niase, profesorů na londýnské univerzitě, kteří dospěli k senzačnímu odhalení: Astrologie je výslednicí dlouhých a přesných pozorování událostí a rozhodně není v rozporu s učením moderní vědy. Vždyť i nejvýznamnější vědci od starověku připisují astrologii velký význam. jejím zastáncem byl například Pythagoras. Platon i Aristoteles připisovali hvězdám vliv na osudy lidí. Během renesance všichni vědci věřili, že planety nejenom ovlivňují povahu a osud člověka, ale dávali je do spojitosti s určitými nemocemi. Prokázali, že každé znamení souvisí s určitou částí těla. Lékař Paracelsus tento systém prověřil a na základěsvých bohatých zkušeností usoudil, že funkce hlavních orgánů těla jsou ovládány určitými planetami. A tak jako kamínek ke kamínku vkládali jednotliví astrologové svoje zkušenosti ke společnému poznání principů této vědy.
Těmito symboly je sedm planet, Slunce a Luna a dvanáct znamení zvířetníku. Donedávna se jen velmi málo vědělo o původu astrologie. V dílech klasických autorů se jí jen připisovala "dávná minulost". Teprve v polovině 19. století byly v rámci archeologických výzkumů nalezeny hodnověrné důkazy o tom, jak dávno už věděli starověcí mudrci o jejich principech. A zní to jako pohádka z Tisíce a jedné noci, protože ve vysokých pahorcích z písku v iráku nacházeli zbytky starých chrámů a paláců. Angličtí badatelé v pahorku Kuyunjik, na který měli v roce 1853 právo jen Francouzi, tajně prorazili staré zdivo a dostali se do prostorné chodby. Našli tam na zdech nádherné reliéfy znázorňující lov lvů, stejně jako tabulky pokryté tajemnými klikyháky. Tyto artefakty se nyní nacházejí v britském museu. Tak byl objeven Nonove, palác asyrského krále Assurbanipala, který panoval v letech 669 - 627 př. kr. a objevená místnost byla královskou knihovnou. Mnoho tabulek se týkalo tajných nauk staré Mezopotámie a 68 tabulek obsahovalo soubor tehdejších znalostí o astrologii. Trvalo však skoro stopadesát let, než se vědcům podařilo zjistit přesný původ textů. které původně připisovali asyrskému panovníkovi. Tuto domněnku však před nedávnem asyrologové a sumerologové vyvrátili, neboť odhalili, že tyto tabulky pocházejí z raně babylonské epochy krále Amizaduga1581-1561 př. Kr.) a že to jsou opisy mnohem starších sumerských originálů a obsahují stopy starofinského a staromaďarského jazyka. Sumerové, kteří do této oblasti přišli 4000 let před kristem, se usídlili v oblasti mezi Tigridem a Eufratem. Byli velice inteligentní a předávali své znalosti sousedním kmenům. Měli vlastní písmo, jako první na světě používali kolo, stavěli města a koncipovali astrologii.
Podle nedávno dešifrovaných tabulek a uvedeného postavení Jarního bodu vzhledem k rozmístění hvězd ve zvěrokruhu tehdejší doby, můžeme snadno stanovit dobu jejich vzniku na 2340 let př. Kr. Jarní bod je totiž situován tam, kde se při jarní rovnodennosti protíná rovník s ekliptikou a ten tehdy spočíval tam, kde je možná stálice Aldebaran (dnes je Jarní bod na pomezí konce souhvězdí Ryb a začínajícího souhvězdí Vodnáře). To bylo pro tehdejší civilizaci velmi důležité, protože když na jaře vycházel na d obzor Aldebaran, byl to signál k setbě. Oproti tomu, když vycházel Antares (při podzimní rovnodennosti byl tam, kde je Podzimní bod), byl to signál ke sklizni. Sumerové znali dny jarní a podzimní rovnodennosti, dny letního a zimního slunovratu, hvězdy, planety, fáze Měsíce a také kalendář.
Jejich náboženství bylo výlučně spjato s hvězdami, astronomií a astrogií a bylo součástí jejich života. Věděli, že zvěrokruh má 12 souhvězdí a nejdůležitější pro ně byl Podzimní bod - období sklizně a díkůvzdání matceZemi a bohyni Venuši. V sumerské filozofii byla Venuše na nejvyšším místě v hierarchii bohů a v astrologické koncepci jí byly přisouzeny rovnou čtyři "domy", v nichž vystupovala ve čtyřech podobách. První dům, v němž byla vládkyní coby Ischara (paní všech zemí), ji představoval jako pannu, neboť panenství viděli v nejlepších zrnech určených pro následující sadbu. Uctívali ji jako pannu, která přinese v příštím roce nový život. Dům této Venuše - panny se nacházel v souhvězdí Štíra. Další regenství patřilo Venuši v Býku, kde symbolizovala Nevěstku. Ovšem nevěstka nebyla u starých kultur postavou hodnou opovržení, nýbrž představovala učitelku všech mužů v záležitostech správného pojetí sexu. Venuše - Astar byla rovněž nejvyšší kněžkou a je zajímavé, že v chrámech byly pouze kněžky, nikili kněží. V souhvězdí Panny představovala Venuše pannu hodnou úcty a v souhvězdí Ryb byla uctívána coby matka Lu-Chan- Ga. To dokazuje, že Sumerové měli matriarchální kulturu a toto dominantní postavení žen prolomil až babylonský král Amizadug tím, že jmenoval Jupitera (Marduk) hlavním bohem a muže coby kněze.
Sumerské tabuljky obsahovaly rovněž věštecká pravidla o významu snů. Podávají tudíž nejstarší poznatky o astrologii jako takové. Jejími tvůrci nejsou ani Chaldejci, ani Babyloňané, ani Akkadové semitského původu, nýbrž Sumerové, kteří objevili pět planet (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn). Dovedli také změřit oběžnou dráhu planet, znali pohyb Slunce i Měsíce a sví pozorování popsali. Na jedné tabulce se dokonce nachází přesný popis 33 konstelací v souvislostí se 66 stálicemi. Vyjmenovali 12 obrazů zvěrokruhu, přesně načasovali východy Slunce a Měsíce a tento Luna - solární kalendář, efemeridy Venuše, vytvořili na dobu dvaceti let.
Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková podle článku Z. Kinkorové v časopise Regenerace