Duchovní příčiny nemocí - nervy a psychické problémy, nehody a úrazy, nádory a aids

Tělesné symptomy se projeví ve vědomí, psychické symptomy se projeví na těle. 

Tento článek je posledním z článků o duchovních příčinách nemocí ze závěrečné práce autora příspěvku při studiu na ŠVR. Články byly zpracovány na základě studia odborných podkladů různých autorů názorově blízkých autorovi příspěvku (jejich seznam je součástí závěrečné práce) a ten si dovolil touto formou s ními seznámit i širokou veřejnost jako jednu z možností příčin vzniku psychických i somatických potíží člověka z pohledu laika. Je na vás, zda přijmete a budete hledat hlubší poznání, nebo ne a půjdete cestou jinou.

Nervy a psychické problémy

Praxe by neměla oddělovat psychické  a tělesné symptomy, protože obě oblasti se prolínají. Tělesné symptomy se projeví ve vědomí, psychické symptomy se projeví na těle.  Také otázky, co je normální a co nenormální chování, kdo je psychicky zdravý a kdo psychicky nemocný, jsou víceméně společenskou normou. Při psychóze člověk prožívá svůj stín a ten, jak víme, nebývá moc hezký. Psychotik potlačuje část svého vědomí a je ovládán svým stínem, který byl do té doby potlačován a nyní je úplně promítán navenek. Potom dochází k jeho mohutnému projevu a nastává totální proměna osobnosti (moralisté se mění na exhibicionisty, bázliví na divochy, břídilové na megalomany atd.).

Deprese

je souhrnný pojem pro celou řadu symptomů, od skleslosti až po celkovou apatii, které jsou provázeny celou řadou tělesných symptomů (únavou, bolestmi hlavy, poruchami spánku, nechutenstvím atd.). Člověk postižený depresí má silné pocity viny a sebevýčitky a stále usiluje o nápravu. Důležité jsou tři oblasti, které se depresí týkají:

Agrese

nevybitá, potlačená se projeví jako fyzická bolest a vede k depresi. Víme, že agrese je zvláštní forma životní energie, a že její potlačení je vlastně potlačením energie a aktivity. Lidé postižení depresí se proto snaží maskovat svou agresivitu za bezvadný způsob života, za veřejné uznání. Agrese namířená proti vlastní osobě končí sebevraždou. Je otázkou, komu vlastně byly určeny vražedné úmysly.

Odpovědnost

souvisí s agresí. Agrese je totiž nejextrémnější formou odmítnutí odpovědnosti. Postižený depresí již nežije, ale živoří, protože má strach převzít odpovědnost za svůj život.

Rezignace – samota – stáří - smrt

jsou okruhem, v kterém se člověk postižený depresemi pohybuje. Je připraven o vše živé, protože mu chybí odpovědnost  a je nucen proto vypořádávat se s protipólem života, s apatií, strnulostí, myšlenkami na smrt atd. Sféra smrti je stínem postiženého člověka. Z uvedeného je patrné, že člověk v depresi má stejně velký strach jak ze života, tak i ze smrti. Aktivní život s sebou přináší viny a odpovědnost za sebe sama a tomu se chce právě vyhnout. Proto potřebuje osobu, ke které by se mohl upnout. Při její ztrátě jakékoliv  druhu se bojí žít osaměle s vlastní odpovědností a zviditelní se tak jeho neschopnost žít a zemřít – depresí.

Nespavost

se počítá k nejčastějším zdravotním poruchám naší civilizace. Podobně jako jídlo a sex je také spánek základním pudem člověka. Spánek nás denně zavádí na hranici mezi tímto a oním světem, do nočních, stínových oblastí naší duše, nechává nás ve snu prožít neprožité a opět nám vrací rovnováhu. Lidová mluva označuje spánek, podobně jako orgasmus, za malého bratra smrtí. Pokaždé, když usínáme, nacvičujeme si údajně umírání. Poruchy spánku však neseme velmi nelibě a odnětí spánku pociťujeme jako jednu z největších hrozeb. Nemůžeme ho totiž ovládat ani pozorovat, jak přichází. Nespavec se nedokáže uvolnit, oddat se. Měl by se v první řadě naučit vědomě uzavírat den, nebrat s sebou myšlenky a aktivity do oblasti spánku, uvolnit své sebeovládání, své já a plně se poddat noci a jejím zákonům. Opačným problémem nespavosti je nadměrná spavost. Ta svědčí o strachu člověka z požadavku dne, z aktivity, výkonu, o  strachu ze zodpovědnosti. Jednodušší je útěk do světa snů a do nevědomosti.

Chorobné závislosti

jsou vlastně hledáním nějakého cíle na cestě plné zkoušek,  nebezpečí a útrap,  které člověka odrazují od nastoupené cesty a cíle a způsobí, že  přestane hledat a spokojí se s náhražkou. Závislost mohou způsobit všechny formy, když je neprohlédneme a neoprostíme se od nich: peníze, moc, sláva, majetek, zábava, jídlo, pití, drogy, náboženské představy atd. prostě cokoli. Závislost je v podstatě zbabělost, strach z nových zkušeností. Obecně jsou za škodlivé označovány především:

Do této podskupiny patří i některé symptomy související s nervy. Jsou to například:

Nehody a úrazy

Poznání, že nehody a úrazy jsou motivovány nevědomím, není nijak nové, takže výklad některých jejich „symptomů“ je logické. Většinou se domníváme, že přicházejí zvenčí a že za ně nemůžeme. Podle zákona rezonance bychom však neměli přijít do styku s něčím, s čím nemáme nic společného, takže my sami neseme odpovědnost za všechno, co se nám v životě přihodí. Člověk, který měl úraz, má mnohem větší pravděpodobnost, že ho postihnou další maléry, tzn. že existuje určitý typ člověka náchylného k nehodám po celý život. To svědčí o tom, že nehody mu nic neříkají, že se z nich nepoučil a zároveň říkají, jaký je to člověk, jakým způsobem života žije. Dopravní nehody vznikají proto následkem jednání řidičů, které se projevuje nejen na jejich způsobu jízdy, ale i v jejich životě. Především se jedná o jejich agresivitu a netoleranci vůči druhým, o přehlížení důležitých věcí, neuznávání stanovených pravidel, o potřebu změny v jejich životě atd. To vše by mělo vést člověka k zamyšlení nad příčinami jeho problémů a nad výstrahami, které mu život dává. Stejným způsobem lze vysvětlit i nejrůznější úrazy, ať k nim dojde kdekoliv.

Nádory a AIDS

Rakovina

je vlastně výrazem naší doby. Ta se vyznačuje bezohlednou expanzí a prosazováním vlastních zájmů, představ a cílů spojených se snahou o ovládání lidí. To samé je i principem rakoviny. V těle probíhá konflikt mezi nádorovou buňkou a buňkami ostatními, který je v přírodě od nepaměti: "Sežrat, nebo být sežrán". Nádorová buňka myslí pouze na sebe a hledá svoji budoucnost ve vlastním rozmnožování a v expanzi, k čemuž využívá člověka jako svého hostitele. Problém je v tom, že když člověk  prohraje, končí i rakovina. Principielně se takto prý údajně chová i člověk k přírodě, zvířatům, surovinám. Bohužel si to stále mnoho lidí neuvědomuje a myslí pouze na vlastní přežití. Mají nádory, protože jsou sami nádory a ty znamenají „ochořelou“ lásku. Lásku na nesprávné, tělesné úrovni. Nádor má respekt jen vůči pravé lásce, jejímž symbolem je srdce. Srdce je údajně jediný orgán, který nemůže napadnout nádor. 

Dodatečná poznámka:

Předešlý názor jsem  pro svou závěrečnou práci kdysi čerpal z odborných materiálů  několik let starých.  Z vlastní zkušenosti, resp. zkušeností získaných při léčbě manželky a při boji o její život, však vím, že tento názor  je značně zavádějící a možná platil v minulosti. V současné době totiž rakovina napadá i srdce a podle sdělení onkologických lékařů dokonce i novorozenci již mají nádor na srdci! A co se týká agresivního chování vůči přírodě, zvířatům, surovinám, anebo o tzv. "ochořelou" lásku..., je to opět nepodložený názor, anebo výjímky potvrzují pravidlo jako v případě mé manželky, tak i dalších známých lidí. Naopak se mě zdá, po seznámení s řadou lidí s onkologickými problémy, že na rakovinu "odcházejí" často lidé, kteří mají srdce i myšlení čisté, ale nedokáží se vyrovnat se současným stavem společnosti, jednáním a chováním lidí kolem nich, nemohou uplatnit své vzdělání po překročení určité věkové hranice, mají nedostatečné finanční ohodnocení s tím související atd. Kde je tedy pravda a příčina? Fs

AIDS

se velmi podobá tématice rakoviny. I zde jde o „ochořelou“ lásku. Neprožívá se láska s druhým člověkem na duševní úrovni, ale pouze na úrovni tělesné, tzn. že lásku nahrazuje sexualita, ale jak by řekl jeden z našich lektorů, ani toto tvrzení není správné, protože nejde o párovost (což je skutečný význam slova sexualita), ale o genitalitu a nekonečné zvyšování hladiny dráždivosti ve formě extrémních praktik spojených s agresí v této oblasti. AIDS je možné získat pouze přenosem spojeným s krví nebo spermiemi, tzn. např. infikovanou jehlou u drogově závislých, nebo a to nejčastěji, pohlavním stykem včetně homosexuálního. V současné společnosti zaznamenává právě genitalita, včetně homosexuální, ohromný vzestup, protože jde pouze o ukájení rozkoše, především vlastní. Tomu nasvědčují i různé formy reklamy a inzerátů v médiích, sex po telefonu, počítači atd. Láska jako taková se při tom dostává do stínu a AIDS je proto konečným stádiem této skutečnosti.

Závěr seriálu o duchovních příčinách nemocí

Existuje celá řada terapií ovlivňujících psychickou i fyzickou část našeho těla, které jsou doporučovány jak samotnými uživateli, tak  i jejich léčiteli.  Počínaje stravou přes jógu až k současným někdy i módním terapiím. Je však na každém člověku, aby si vybral formu, která mu nejlépe vyhovuje a kterou cestou chce jít. Všechny druhy terapií mají společný základ: Nelze očekávat zázraky od terapeuta bez ochoty pacienta maximálně spolupracovat a chtít především změnit sám sebe a své okolí. Žijeme v době, kdy nám moderní medicína předkládá stále nová svědectví o svých možnostech a schopnostech, ale současně se také stále častěji objevují i hlasy představitelů moderní medicíny, kteří přiznávají, že je není vše tak, jak by mělo být. Přiznávají, že  si často nevědí rady s etikou při léčení fyzického těla, kdy pokrok moderní medicíny jim připravuje těžká rozhodování, protože chybí duchovní stránka věci. Jako příklad uvádím některé citace:

P.Dungl, přednosta ortopedické kliniky:

F. Koukolík, patolog:

„Moderní medicína je nesmírně chytrá a bude chytřejší. Není však příliš moudrá. Připadá mi možné, ale poněkud absurdní dělat medicínské zázraky jednotlivým lidem z populace, v níž je veliký podíl lidí vysoce obézních, od dospívání kouřících, jež má jednu z nejvyšších spotřeb alkoholu na světě, experimentuje s drogami, nepříčetně řídí a je v těžkém stresu ze sociálních důvodů“.

M.Aschermann, přednosta interní kliniky:

„ Léčíme bez ohledu na věk, chybí starý dobrý etický pohled na to, že umírání je součástí života….vytváříme nešťastné nemocné.“


Problém tedy není v materiálním řešení problémů, ale úplně někde jinde. V tzv. civilizovaných společnostech rostou náklady na zdravotnictví, stoupá počet dnů pracovní neschopnosti lidí, stoupá nespokojenost na pracovištích z mnoha důvodů, způsob života je stále nezdravější a nepřátelštější vůči tělu, narůstají psychosomatická onemocnění, člověk je vystaven neustálému stresu při honbě za ziskem, je ustrašený atd. Proto mají moderní průmyslové společnosti destruktivní rysy, proto produkují radost z války, z násilí, z ničení a krutosti. Tyto společnosti jsou nemocné a produkují i nemocné lidi, nejen po stránce fyzické, ale především po stránce psychické. Pokud k tomu připočteme ještě otázky náboženské, mocenské a další, má ještě naše i budoucí generace co napravovat, pokud nepochopí, že existuje zákon polarity a že všechno souvisí se vším. Pokud zůstane jejím jediným cílem honba za materiálnem a pomíjivými hodnotami, nebudou lidé nikdy spokojeni. Tím ovšem nechci říct, že život v chudobě je dělá šťastnými. To jsou dva opačné póly a jak víme podle zákona polarity, musí být jednota.

Zpracoval S. Flanderka podle své závěrečné práce na ŠVR