Kdo byl Moshé Feldenkrais?

M. Feldenkrais na Sorboně získal doktorský titul v aplikované fyzice a spolupracoval s Fréderic Joliot-Curie na výzkumu atomu.

Moshé Feldenkrais se narodil v r. 1904 v Rusku a jako mladistvý emigroval do Palestiny. Zde si na živobytí vydělával jako stavební dělník a výpomocný učitel. Byl nadšeným fotbalistou a cvičil Jiu-Jitsu (neozbrojená sebeobrana).

FeldenkraisV r.1928 odešel Feldenkrais do Paříže a absolvoval inženýrské studium v oboru stavebnictví a elektrotechniky. Na Sorboně získal doktorský titul v aplikované fyzice a spolupracoval s Fréderic Joliot-Curie na výzkumu atomu. Současně, z pověření profesora Jigora Kana, založil „Judoclub de Paris“ a v r. 1939 jako první Evropan získal černý pásek druhého stupně. Začal vyučovat judo a psát knihy o judu.

V r. 1940 musel Feldenkrais utéci před Němci z Paříže do Anglie. Ve Skotsku pracoval na výzkumu navigace ponorek spojenců. Vedle toho měl vědecké přednášky a dával hodiny juda. V této době se zhoršil jeho úraz kolen ze starých fotbalistických dob. Výhledy na uzdravení po operaci tehdy ještě mnoho neslibovaly. Začal tedy experimentovat sám se sebou, studoval pohyby svého těla a systematicky zjemňoval své kinestetické cítění. Tak se postupně naučil chodit jiným způsobem, efektivně a bez bolestí. Úspěch této sebevýchovy vedl k tomu, že Feldenkrais své objevy vyzkoušel v okruhu známých a nakonec z nich vyvinul metodu učení.

V r.1951 se Moshé Feldenkrais vrátil zpět do Izraele.Nejdříve pracoval jako ředitel elektronického oddělení izraelské armády. Brzy se ale začal věnovat výhradně tématu učení. Zabýval se souvislostí mezi lidským vývojem, učením a pohybem. Byl při tom bádající, praktikující, vyučující a učící se osobou zároveň. Záleželo mu na překonání myšlení v protikladech ( teorie-praxe: tělo-duše: západní-východní tradice ). Největší překážku pro integraci myšlení, jednání a v neposlední řadě i pro psaní o své práci viděl v ustálených myšlenkových vzorcích řeči. Nicméně, Moshé Feldenkrais, který v zásadě zůstal vždy vědcem, vydal o své studijní metodě četné publikace (seznam spisů v Czetczoku ).

V r. 1968 začal v Izraeli pracovat se svou první studijní skupinou. Následovala dvě další školení v USA. Od poloviny 70. let se Moshé Feldenkrais dočkal mezinárodního uznání své práce. Zemřel v r.1984 v Izraeli.

Teoretické základy Feldenkraisovy práce

Moshé Feldenkrais ke své práci nevyvinul žádnou vlastní teorii. Chtěl více aplikovat objevy svých četných učitelů. Na jejích vědomosti ale spíše nahlížel z jiné a úplně nové strany. Aby svá studia uvedl do praxe, prováděl výzkumy svým vlastním způsobem. Postupoval při tom „pečlivě a metodicky“ (Ginsburg 1995:13). Ve své vědecké práci a v jejím využití byl Feldenkrais svého času v dalekém předstihu. Způsob „jak jednáme, jak se pohybujeme a jak se všeobecně ovládáme řídíme a režírujeme“ (Feldenkrais 1987:184) tedy nesledoval „skrze náš obvyklý rastr kauzálního schématu“ (ebd.: 180).Neptal se : "co se děje a proč, nýbrž jak se co děje a za jakým účelem"?. Zajímal jej proces jednání. Držení těla proto rozuměl jako na chování vztažený (dynamický) proces, nikoli jako (statický) stav.


Nabízí se otázka, jak dostat pozorovatele do hry: Feldenkrais zahrnul proměnu základních vědeckých předpokladů ve fyzice do své výukové metody (střídání paradigmat): jako pozorovatel sebe samotného přispívá člověk způsobem svého vnímání ke změně toho, co pozoruje. Myslel a experimentoval tedy již v kategoriích systémové teorie a kybernetiky. Především ale Feldenkrais zkoumal význam síly tíže na chování a vytváření studijních procesů.


Feldenkrais kombinoval své vědomosti a svoji praxi v orientálních bojových uměních (judo, Jiu-Jitsu) se znalostmi fyziky, mechaniky a elektrotechniky, anatomie a fyziologie chování. Nadchl se filozofií sebezkvalitnění od Emila Couého a filozofií George I. Gurdieffa, zabývající se uvědomováním si vlastního těla a ducha jako celoživotním procesem. Do svých výzkumů zahrnul neurofyziologické teorie, zejména pak teorie ruského badatele Alexandra Lurii, evoluční teorie Charlese Darwina, výzkum chování od Konrada Lorenze a vývojovou psychologii Jeana Piageta. Znal výsledky výzkumu biomechaniky a pohybových věd ( pravděpodobně práce od Nicolaie Bernsteina ). Podrobně se Feldenkrais zabýval (jeho myšlení blízkými názory ) F. Mathiase Alexandra ( Alexandrova technika ), Elsy Gindlerové a Heinricha Jakobyho ( později Charlottou Selverovou rozvinuto do tzv. „senzory awareness“ ). Chopil se myšlenek systémové teorie (Gregory Bateson ) a kybernetiky (Heinz von Forester ) a metafory mozku jako hologramu ( Karl H. Pribram ), neboť odpovídaly výsledkům jeho vlastního výzkumu. A nechal se rovněž unést tvarovou terapií (Gestaltterapie) Fritze Perlse a systémickými názory v psychoterapii, zejména hypnoterapií Miltona Ericksona. V mnoha těchto pracích je myšlení v dřívějších mechanických a kauzálních pojmech pozvolna vystřídáno teoriemi, které vycházejí ze střídavě se ovlivňujícího, cirkulárního dění mezi systémem a prostředím, jako např. : prostředí- smyslové vnímání-nervový systém-motorická činnost-prostředí .


Při dalším rozvoji těchto konceptů - obzvláště v kognitivních vědách a neurobiologii - se mezitím upustilo od ideje zobrazování vnějšího světa uvnitř mozku ( svět jako příčina zkušenosti ). V současnosti se pracuje s modely tvarování světa prostřednictvím záměrné akce systémové jednotky „Člověk“ (svět jako následek zkušenosti ), např. v pracích Humberta Maturany a Franciska J. Varely. Tím se potvrzují některá východiska Moshé Feldenkraise o způsobu funkce nervového systému z 40.let, např. o sebeorganizaci mozku nebo postup, jak záměrně jednající osobu přivést k východisku při zkoumání svého chování : „the first person account“, jak tento metodický přístup nazývá Varela.

Některé z výsledků Feldenkraisovy metody dnes ještě nelze dostatečně objasnit ani modely věd o nervové soustavě, kognicích a pohybech ( srov. rovněž práci Edwarda Reeda 1982 a zéjmena Esther Thelenové a Lindy Smithové, 1994 ). Úroveň abstrakce modelů je navíc mimořádně vysoká a její aplikovatelnost mimo laboratoř je tím stížena. O to více roste zájem o výsledky fenomenologického výzkumu a praxe, což může Feldenkraisova metoda doložit již od 50.let .

Zpracovala Inf. Tatiana Flanderková, přeloženo z německých podkladů.