Historie buddhismu

Po Buddhově smrti nastal rozkol.

Zásadním momentem v dějinách buddhismu je rozštěpení. Po Buddhově smrti nastal rozkol v přístupu ke třem zásadním otázkám, jež pravděpodobně rozdělují lidi od prapočátku:

Jedna skupina hledala cestu skrze moudrost a nikoli skrze vesmírný soucit. Tvrdila, že buddhismus je „zaměstnání na plný úvazek“, a proto všichni, kteří to s ním myslí vážně se musí stát mnichy. Druhá skupina stavěla soucit nad moudrost, usilovala o probuzení druhých a chápala buddhismus jako určený jak laikům, tak i profesionálům. Tato skupina chtěla být „buddhismem pro lid“ a přivlastnila si označení mahájána , tj. velký vůz převážející lidi přes řeku života. První skupina z nedostatku jiného označení byla nazývána hínajáha, tj. malý vůz převážející lidi přes řeku života. Hínajánisté nebyli spokojeni s tímto označením a sami nazývali svůj buddhismus théraváda, „cesta starších“. Rozdíly, resp. odlišnosti v míře důrazu mezi oběma skupinami,Buddha - socha lze shrnout do několika bodů:

„Nenalezne ten, kdo hledá pro sebe, je ztracena duše, která je zachráněna sama“.

„Nikdo nás nespasí než my sami, nikdo nemůže a nikdo není schopen. Sami musíme vykonat cestu, probuzení pouze ukazují směr“.

„Chci být strážcem těm, kdo nemají ochranu, průvodcem poutníkovi, lodí, studní, pramenem, mostem pro toho, kdo hledá druhý břeh“.

Zpracovala Ing. Tatiana Flanderková