Princip stínu

Každý sen zobrazuje naší vnitřní skutečnost.

Poznání vnitřní skutečnosti

Od naší duše můžeme očekávat nejlepší řešení, protože duše je řečí obrazů a bez obrazů jí nelze porozumět . Každou noc nám ve snu připomíná svou existenci, pro nás moderní lidi tak těžce pochopitelnou. Každý sen zobrazuje naší vnitřní skutečnost a pravdu takovou, jaká je a ne takovou, jakou bychom ji chtěli mít. Každý sen lze proto chápat jako zprávu od duše, jež nám má nabídnout významné nové pohledy, stanoviska a poznatky. Její řeč je přitom řečí symbolů a není jednoznačná, nýbrž mnohoznačná, protože každý symbol v sobě nese velké množství významových rovin a má, vedle obrazů a především vnitřních obrazů, silný účinek. Nejjednodušším a nejúčinějším způsobem jak se dostat do říše obrazů duše je řízená imaginace, síla vnitřní představivosti, která je kolébkou všeho tvůrčího v nás a je obzvlášť znatelná ve všech formách výtvarného umění, poezie, literatury a hudby, ale měla svůj podíl i na téměř všech průkopnických vědeckých poznatcích. I vědečtí duchové jako byl např. Albert Einstein to přiznávali. Vyžaduje  na úvod fázi relaxace, která vede ke klidu a uvolnění, protože svět duše je vázán s ženským principem a potřebuje uvolněnost na to, aby mohla nechat dít se to podstatné. Každému aktivnímu konání a jednání, ve smyslu snahy něčeho dosáhnout se duše vyhýbá.

Jak přistupovat k vlastnímu stínu

Čím častěji se vám stává, že vás druzí vnímají úplně jinak, než jak se vidíte sami a jak byste chtěli být viděni, tím hůř se znáte a tím důležitější pro vás bude konfrontace s vlastním stínem. Často se však do něj necháme zavést proti naší vůli krizemi, nemocemi a údery osudu. Při práci se stínem je proto potřebná pomoc druhých, buď formou psychoterapie, nebo pomocí blízkých lidí, k nimž vás  váže vztah prostý velkého nároku partnerství, tzn. někoho z okruhu nejlepších přátel, sourozenců nebo rodičů, prosbou o upřímný rozhovor o stínu, prototože naše ego je neuvěřitelně rafinovaný sabotér. Vysloveně tuto osobu zplnomocněte k maximální upřímnosti a otevřenosti. Za řečené převězměte odpovědnost vy sami, osvoboďte dotyčného od velkých následků. Nechte ho, aby vám sdělil, co na vás má nejraději a co má  rád nejméně. Důležité je, abyste partnera nepřerušovali, ale abyste  mlčky a pozorně naslouchali a zaznamenali si řečené. Získáte tak zásadní body pro váš pozitivní seznam těch vlastností, jež chcete uskutečňovat a pro negativní seznam těch vlastností s nimiž se budete nuset utkat. Minimálně stejně důležití jako přátelé a blízcí jsou pro nás na této cestě vypořádání se se stínem naši odpůrci, nepřátelé a cizí lidé, protože nám pomáhají svou nechtěnou upřímností. Zrcadlí nám náš skrytý stín, jenž na ně projikujeme. Poznáváme v nich naše vlastní stínové části, jež odmítáme a tak nám tito lidé, už jen tím jací jsou, připomínají náš úkol. Pokud pořád narážíme na egoistické lidi a ti nám vadí, můžeme vycházet s toho, že jsme sami egoisté i když jsme si to předtím dostatečně nepřipouštěli. Zda se nás nějaká tématika týká, neomylně odhalí naše emoční reakce. Když něco hýbe našimi pocity, rozčílí nás či rozruší, prozrazuje to, že nás to emočně zasáhlo. Téměř určitě se pak jedná o naši vlastní problematiku, projikovanou navenek.

Jak tedy konkrétně postupovat?Stín

V zásadě vše co v nás vzbuzuje nevoli nebo odpor, přichází v úvahu jako zdroj stínu. Stín se skrývá ve všem s čím nesouhlasíme, nebo s čím se odmítáme identifikovat. 
  • Jak se mě to týká?
Přesněji řečeno jakým způsobem se mě to týká.
Zde jednak prochází zatěžkávací zkouškou naše upřímnost k sobě samým, jednak tento krok vyžaduje kreativitu. Vhodná je i spolupráce s odborníkem na terapii stínu.
  • Rituál odpuětění
Je nevyhnutelné odpustit si i ty nejtemnější stínové aspekty. V zájmu toho bychom si měli vyjasnit, co nám tento stín přinesl, čemu nás naučil, s čím nás konfrontoval. Potom pro nás bude jednodušší celým srdcem, celou svou bytostí poznat, jak nevyhnutelný byl daný stínový aspekt pro náš vývoj a pokrok a na rovině vnitřních duševních obrazů mu "poděkovat" za impulzy ve vývoji. Potom je již lehké si svůj stín vědomě přiznat: "Jsem jaký jsem, smím takový být a smím svobodně využívat energii tohoto stínového aspektu" a odpustit sobě samému. Jak říkal Nelson Mandela: "Odpuštění odstraňuje strach".
Dlouhé roky jsme většinou dělali pravý opak:  "Vše nepříjemné odsunout jak jen to nejlépe jde, nebo to alespoň ignorovat". Vytěsňování nebo ignorování nepomáhá. To, co pomáhá, je zájem a smíření. Lidé v naší společnosti, jakmile se dostanou do nesnází, nebo musí řešit nějaké problémy, chtějí v první řadě spoléhat na rozum. Je prospěšné při práci se stínem trochu oslabit vliv rozumu, jinak se neustále snažíme vše upravovat a urovnávat. Povede se nám to například tak, že si věci napíšeme, místo abychom na ně jen mysleli a ještě více lze vyjádřit malováním.

Lidé v mém životě

Všechen stín, jenž se může vynořit z našeho nejhlubšího nitra a dostat se na světlo světa. se projevuje v odpovídajících lidech a situacích. Podle zákona rezonance přitahujeme určité typy lidí, kteří nám prokazují pomoc v roli zrcadel, aniž by to byl jejich záměr, dokonce aniž by o tom věděli. Pokud jsme nějaké stínové téma skutečně integrovali, zmizí tito lidé z našeho života. Stanou se pro nás méně důležitými, nebo přestanou s chováním, které nás rušilo, nebo jsme my najednou schopni snadno se s nimi rozejít, resp. se jimi již nenecháme dále provokovat. Čím více stínu integrujeme, tím méně zrcadel potřebujeme, abychom si ho zvědomili a tím klidnějším a uvolněnějším se stane naše prostředí. Čím víc ho můžeme vědomě prožívat, tím víc nám to zrcadlí i lidé v našem okolí. Co naopak u druhých odsuzujeme, nemáme my sami ještě integrované. Všichni a všechno co se nám protiví, je naším stínem a čím více sami sebe přijmeme, tím úplnější budou ti, kdo vstoupí do našeho života a s nimiž se o život budeme dělit. Partnerské vztahy v dobrém i v tom zlém fungují právě skrze projekci, kdy na partnera někdy přenášíme ty součásti našeho stínu, které nechceme vidět, natož akceptovat. Také vztah k přátelům i nepřátelům je vždy partnerským vztahem. Když už jsme jednou někoho zařadili do nějakého šuplíku a překryli ho nějakou svou projekcí, máme sklon setrvat u ní. U přátel se tomu říká "efekt svatozáře". Mohou dělat co chtějí, naše pozitivní projekce na nich drží pevně. I nepřátelé mohou dělat co chtějí, ale ať už dělají cokoli, nikdy se nedostanou z tmavého kouta.

S touto problematikou souvisí i tzv. Persony, masky, které ukazují jen to, co vyhovuje našemu Já a skrývají vše, co patří do stínu. Jen občas proklouzne něco patřící do stínu a potom se stane tzv. Faux-pas, chybný krok. To jsou přeřeknutí, chybné úkony, přehmaty, klopýtnutí, přehlédnutí.....V životě si vytvoříme masky, resp. fasády, abychom nikoho neranili, abychom podle možnosti všechny uspokojili......, ale především abychom nekladli žádné nároky na naše vlastní Bytostné Já a tak vznikají růztné diferencované masky měnící se podle porřeby. Svým způsobem asi každý z nás občas nějakou masku použijeme, ale měli bychom se snažit nenosit je trvale, stále se pokoušet být sami sebou, abychom neztratili svou pravou tvář. Většina tzv. úspěšných lidí má více masek, které šikovně střídají, ale odtud už je jenom krůček k podosobnostem a rozštěpeným osobnostem, známým z psychosyntézy. Člověk, který se celý život přizpůsoboval a snažil se být všem po vůli, je na konci psychicky vysílený.V různých životních fázích masky a stín nabývají také různé váhy.  V první polovině života většinou převládá Já a Persona se svými maskami a fasádami - jde o úspěch ve světě, tedy venku. Ve druhé polovině života, kdy je na řadě cesta zpátky k sobě, by se mělo dostat hlavní pozornosti stínu, protože v této fázi života jde o vnitřní rozvoj a seberealizaci.

Zpracoval S. Flanderka podle knihy R. Dahlkeho - "Princip stínu".