Historický Ježiš

Ježíš považoval sociální přehrady za urážku Hospodinova milosrdenství a nedbal na ně. 

Biografické údaje, které o Ježíšovi máme k dispozici, jsou skromné. Narodil se v Palestině pravděpodobně kolem roku 4 před přelomem letopočtu a vyrostl v Nazaretu. Byl pokřtěn prorokem Janem, který burcoval zemi svými prohlášeními o blízkosti Božího soudu. Okolo třicátého roku svého života působil po dobu jednoho roku až tří let jako učitel a léčitel. Postupně vzbudil nepřátelství části svých krajanů a podezření orgánů římské správy, které vyústilo v jeho ukřižování.

A jaký život se skrývá za těmito několika údaji?

To nejmenší co můžeme říci je, že Ježíš byl charismatický divotvorce, který navazoval na tradici sahající až k počátkům hebrejských dějiJežíš Nazaretskýn. Proroci a vizionáři této tradice byli prostředníky mezi světem každodennosti a duchovním světem, který je obklopoval. Z něj čerpali svou sílu, kterou využívali jak k tomu, aby pomáhali lidem, tak také, aby inspirovali jejich cesty. Nad světem biblické tradice, jíž byl i Ježíš nositelem, vládl svět duchovního řádu. Zahrnoval anděle a jiné neviditelné bytosti, ale jeho středem byl Hospodin. Aby zdůraznili nadřazenost jeho vlády, umisťovali Židé jeho sídlo nad zem, ale šlo pouze o symbolickou představu, protože oba světy nebyly prostorově odděleny a neustále se vzájemně ovlivňovaly. Čas od času se Hospodin dával poznat promlouváním skrze proroky, ale i sami lidé mohli vlastní iniciativou s ním navázat kontakt. Důležitými prostředky k tomu byl půst a samota a Ježíš k této tradici Duchem naplněných prostředníků náležel. Jeho bezprostředním předchůdcem byl Jan Křtitel a svědectvím jeho duchovní moci je skutečnost,Ježíš Nazaretský že při křtu otevřel Ježíšův duchovní zrak, který mu umožnil spatřit "Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho". a poté jej vyvedl do pouště, kde Ježíš Ducha čtyřicetidenními modlitbami a půstem v sobě upevnil a takto posílen se navrátil do světa. Pro Židy byla nadřazenost Ducha nad přírodou nespornou skutečností. Biblické postavy naplněné Duchem mají charisma a moc přitáhnout pozornost lidí především svou "mocí nad přírodou", měli něco, co obyčejní smrtelníci neměli. Léčili nemoci, vyháněli duchy, leckdy utišovali bouře a rozdělovali vody, křísili mrtvé...a evangelia takovouto moc připisují Ježíšovi. Mohl zůstat pouze lokálním léčitelem a zaříkávačem, ale tím že Ducha využíval nejenom k uzdravování jednotlivců, ale - jak věřil - k uzdravování celého lidstva počínaje jeho vlastním národem, způsobilo, že přežil svou dobu a místo kde působil. 

Situace Židů byla v Ježíšově době z politického hlediska bezvýchodná. Dlouhou dobu byli v poddanství Říma a k tomu vysoké, nesnesitelné zdanění způsobily, že odpovědí na tato utrpení byly čtyři různé reakce:

Ježíš do tohoto politického vření přinesl pátou alternativu:

Svým postojem stál nejblíže farizejům s tím rozdílem, že oni kladli důraz na Hospodinovu svatost, Ježíš na jeho soucit. Podle Farizejské verze si Hospodin  přeje, aby svět byl posvěcen a k uskutečnění svého záměru si vyvolil Židy jako předsunutou hlídku svatosti v dějinách. Nedbalostí v dodržování zákona svatosti, který byl Mojžíšovi předán na hoře Sinaj, dospěli Židé až do bídného stavu a pouze upřímným pokáním by mohli zvrátit svůj osud. K mnohému z tohoto programu se Ježíš také hlásil, ale odmítal přijmout kategorie, do nichž zákon svatosti lidi rozděloval. Důsledkem rozlišování činností a věcí na čisté a nečisté (např. u potravy a její přípravy) bylo rozdělování lidí podle toho, zda respektují určené kategorie a výsledkem bylo sociální uspořádání, v němž byli lidé rozdělování na čisté a nečisté, nevinné a poskvrněné, svaté a světské, Židy a pohany, spravedlivé a hříšné...Ježíš považoval sociální přehrady za urážku Hospodinova milosrdenství a nedbal na ně. Byl sociálním prorokem, který kritizoval omezenost existujícího řádu a hlásal alternativní vizi nové lidské obce. Sporným bodem nebylo tedy Boží milosrdenství, ale to, zda byl soucitný společenský systém jak jej ustavoval zákon svatosti. Ježíšovo přesvědčení, že tomu tak nebylo, jej přivedl do sporu s farizeji a i když svůj protest neprosadil, strhl na  sebe tolik pozornosti, že znepokojil římské správní úřady, což vedlo k jeho uvěznění a posléze k popravě.

Jak se historický Ježíš proměnil v Krista, o němž jeho stoupenci brzy začali věřit, že byl Bohem v lidské podobě si řekneme v dalším článku.

Zpracoval S. Flanderka podle knihy H.Smitha Světová náboženství