8736357
ENDEFRRU
Přihlášení

Alternativní terapie

Aktuality

Všechny aktuality
Chci zasílat aktuality na e-mail:

Prvňáčci

Waldorfská pedagogika je pro mnoho lidí jediným a proto mylně typickým představitelem alternativních škol. Je to paradox, protože ve skutečnosti se od ostatních našich alternativních škol dosti výrazně odlišuje.
  • Například asi jako jediná usiluje o co nejširší základ vzdělání u všech dětí. Vychází z předpokladu, že děti by si měly projít vším, co jim tato škola během základní školní docházky nabízí, aby vyrostly v celistvého člověka, který se potom bude moci rozhodnout, kterým směrem se vydat dál.
  • Zakládá si na duchovním rozvoji dítěte podle antroposofie Rudolfa Steinera o níž se stále vedou vášnivé diskuse. Není to tak, že by se děti antroposofii učily, ale že vyučování je postaveno na pojetí dítěte a jeho vývojových fázích tak, jak je popisuje právě antroposofie.
  • Vyučování probíhá v takzvaných epochách - to znamená, že děti se v 3 až 6 týdnu ve 120-ti minutovém dopoledním bloku učí třeba jednu oblast z matematiky, což jim umožňuje hluboce se do ní ponořit a pokročit v učivu třeba o čtvrt až půl roku dopředu - řečí osnov. Poté matematiku vystřídá například čeština, nebo přírodní vědy a když se třída vrátí zpět k matematice, stačí prý několik málo dní, aby se děti znovu rozpomněly na učivo, které v nich mezitím uzrálo. Pro ilustraci by se toto tvrzení snad dalo přirovnat k situaci, kdy se po roce vracíme např. k lyžování - první jízdy bývají poněkud strnulejší, ale najednou se situace nějak "přehoupne" a muže se stát, že v dovednosti "poskočíme" dokonce dál, než jsme v předchozím roce skončili.
  • Pracuje se hodně s přírodními materiály a více, než ve většině jiných škol, jsou rozvíjeny hudební a výtvarné schopnosti. Také cizí jazyk se prostřednictvím říkanek a písniček vyučuje od první třídy.

Pro zajímavost se pokusím popsat výuku čtení a psaní (mějte ovšem na zřeteli, že jde jen o přibližnou kostru a v reálu se postup liší učitel od učitele). Na začátku stojí abstraktní tvar - nějaké písmeno. Učitel se snaží, aby si pod tímto tvarem děti dokázaly vidět i hlásku.

Souhlásky - např. písmeno KWaldorfské psaní

Učitel vypráví motivační příběh o králi, který kráčí do boje - děti kráčí po kruhu jako král se vztyčeným mečem a odříkávají s učitelem větu s častým výskytem písmene "k" (např. král klusal křepce na svém krásném koni ke krutému klání na kamenitém kopci.). Pokaždé, když uslyší souhlásku "k", mohou dupnout, tlesknout apod. - zkrátka učí se hlásku identifikovat ve slově. Děti kreslí krále a vyvozují z něj podobu písmene K, cvičí si písmeno na papíre a postupně jej zmenšují. 

Samohlásky se nevyvozují z obrázku, ale jsou vztahovány více k pocitům a gestům. Např. "Ó!" jako citoslovce údivu nám ze rtu vytváří kroužek. Také objetí jsou vlastně ruce sepnuté do kruhu - stejně jako tvar písmene "o".

Díky takto odlišným postupům osvojování písmen si děti (zatím bez znalosti terminologie) uvědomují rozdíl mezi souhláskami a samohláskami. Již v době, kdy děti ještě neovládají všechna písmenka, opisují věty nebo krátké básnicky, jejichž obsah znají - jen jej ještě neumí přečíst. Učí se tím opisovat správné znaky a zároveň se zajímají o jaké slovo či písmeno se právě jedná.

Přibližně na začátku 2. třídy, když už děti bezpečně zvládly psaní a čtení velkých tiskacích písmen, přechází se k malému Waldorfské psanítiskacímu a k psacímu písmu. Přípravou na psací písmo byly už od 1. ročníku tzv. formy - specifická grafomotorická cvičení na větších formátech, při nichž se dbá i na estetické hledisko. Protože princip čtení už v té době děti znají, zvládnou nové podoby písma během několika málo týdnu. Asi jako když jsme si v dětství s kamarády vymýšleli tajnou abecedu - tu jsme při aktivním užívání také ovládli velmi rychle. Rodiče v té době společně s učitelem vymýšlejí nebo vybírají vhodné texty a pro každé dítě vyrábějí jeho vlastní a jedinečný slabikář. Jakou radost mají z takového slabikáře od mámy a táty děti snad ani nemusím vysvětlovat. A to nemluvím o radosti z toho, že i rodiče musí dělat domácí úkoly.

Tento postup zpravidla absolvují i děti, které už číst uměly. Proto je žádoucí, aby dítě do školy nastoupilo ve správný čas a ne po zbytečném odkladu. Pokud vám nyní leží v hlavě, že to je sice hezké, ale ve druhé třídě je na slabikář přeci jen trochu pozdě, měli byste vědět, že např. v matematice hravou formou začínají s násobením už prvňáčci. Zkrátka učivo je jen rozloženo jinak, než v běžných školách a než rodiče dají své dítě do waldorfské školy, měli by na tuto skutečnost být připraveni. Realita je totiž taková, že málokdo ocení, v čem je dítě oproti jiným vrstevníkům "napřed", ale každý vás rád upozorní, v čem je "pozadu". Nechat se zvyklat a přesouvat dítě pod tlakem okolí na jinou školu předtím, než se přibližně na konci třetího ročníku rozdíly vyrovnají, je nešťastné především pro dítě. Žák postupně prožívá různé pohledy na svět. Pohádky v 1. třídě ukazují polaritu dobra a zla a cit pro spravedlnost, ve 2. třídě se v bajkách stávají zvířata zástupci vyhraněných lidských vlastností, které se tak děti učí poznávat a rozlišovat. Ve 3. ročníku jsou vyprávěny některé příběhy Starého zákona, kde se žák v období krize kolem devátého roku života potýká s problémem autority. Ve 4.třídě zažije svět vševládajících přírodních sil v germánské a keltské mytologii, v 5. třídě se přes starou Indii, Persii, Babylon a Egypt dostane k ideálům rozumu a harmonie lidské individuality ve starém Řecku...

Zpracoval S. Flanderka, zdroj www.zkola.cz a I.Smolka v časopise Domov

Vytvořeno 20.8.2014 20:27:33 | přečteno 937x | S.Flanderka
 
load